| Groteska, která boří falešné jistoty |  |
| Zdeněk A. Tichý |
Ročník 34 - číslo 5 |
Černé
grotesky anglického dramatika Joe Ortona z šedesátých let mají jednu záviděníhodnou
vlastnost. Mnohdy se zdá, jako by je autor nenapsal před třiceti lety, ale právě
nyní. Natolik korespondují hrdinové jeho bláznivých komedií s tím, co
dnes a denně potkáváme, s čím se utkáváme. Jako by se toho v charakteru
lidí a jejich jednání příliš nezměnilo od časů, kdy Orton prohlásil:
Každá dobrá hra má v sobě něco z doby, v níž byla napsána, a ta dnešní
je na zblití.
Taková je i komedie Jak se bavil pan Sloane, kterou na scéně Činoherního
klubu v Praze nastudoval režisér Ladislav Smoček. V poněkud panoptikálním
domě vystavěném na okraji smetiště se zrodí podivná love story stárnoucí
bytné Kath a mladičkého nájemníka - pana Sloana, tajemného cizince.
Nedosti na tom - posléze vznikne bizarní milostný trojúhelník, v němž si
milence uzurpuje také bratr bytné Ed. "Dokonalému" štěstí ovšem
stojí v cestě otec Kemp, jenž podezřívavě sleduje mladíkovy intriky.
Lenka Skopalová se nenápadně šourá v utahaném kombiné a županu, aby se
proměnila v nymfomanku, jež se svým vypadávajícím chrupem budí spíše
soucit než vášeň. Ed v podání Jaromíra Dulavy se tváří jako ztělesnění
morálky, aby se z něj vyloupl prachsprostý pokrytec, který je ochoten přivřít
oči i před nějakou tou vraždou. A ze Sloana Michala Zelenky, který Kath a
Eda přitahuje jemnou plachostí a andělským pohledem, se vyklube velký
manipulátor upadající občas do záchvatů nepříčetné zuřivosti.
Kvarteto vynikajících výkonů doplňuje Jiří Zahajský v roli Kempa -
popudlivý morous, který je sám pozůstatkem rozpadajícího se světa a bezmála
tak splývá se sousedním smetištěm.
Vše se tady odehrává v řádu Smočkových nejlepších inscenací - herci
budují na základech přesné psychologie své groteskně vychýlené postavy,
smích se lomí do mrazivých zámlk. Hranice vnímání skandálnosti se na
divadle sice posunuly, avšak i tak může komedie Jak se bavil pan Sloane
narazit u těch diváků, kteří si budují kolem sebe ohrádku společenských
konvencí a otázky sexu zamykají do šuplíku s nápisem tabu. Jejich falešné
jistoty si totiž tahle krvavá satira bere na paškál především.