| Karel Černoch: Pochopil jsem, že smrt je nevratná |  |
| Tomáš Pilát |
Ročník 34 - číslo 5 |
Foto. Miroslav Martinovský
Karel Černoch
u publika "letí". Zpívá v úspěšném muzikálu, vystupuje v
televizi, jeho písničky se hrají v rozhlase a vydává desky. Karla Černocha
můžeme ovšem pravidelně slýchat i jako rozhlasového moderátora - se synem
Markem, který s tatínkem přišel na naši schůzku. Týden co týden mluví o
písničkách, které potom posluchačům společně pouštějí. S Markem
spolupracuje i ve vlastní produkční agentuře. Dceru Terezu má zatím doma.
Kluk je po mně víc. Nebaví ho sice věci, které bavívaly mě, ale určitě
je po mně zápalem, se kterým si jde za svým. Dcera má ráda to, co já, ale
systematicky se tomu nevěnuje. V čem se ale potatily obě moje děti, to je
muzika. Kluk přes country a skládání, holka teď zpívá soul a musím říct,
že skvěle. S dcerami Ladi Kerndla a Leška Semelky připravují v triu novou
desku.
X Máte i stejné koníčky?
Jednou jsem Tereze půjčil potápěčskou výbavu. Ona to sice zkusila, ale
byla z toho trochu vyjevená. Takže se potápím sám.
X Zpíváte si v duchu pod vodou?
Kdepak! Pod vodou je jiný svět. I psychika působí úplně jinak - velká
hloubka, tlak, to všechno se projevuje. Jste víc v sobě. Vyděsí vás věci,
které by vás v normálním prostředí nechaly úplně klidným. Musíte se
soustředit a hlavně nezmatkovat.
X Vedle potápění také rád filmujete. Spojujete to?
Rád bych, ale na filmování pod vodou potřebujete speciální výbavu a ta je
velmi nákladná - kamera i obal.
X Co fotografování?
Vloni jsem poprvé v životě pod vodou fotografoval. Je to nádherné, ale
zase: aby člověk mohl zachytit všechno, co chce tak, jak chce, musí mít
vybavení nejméně za sto tisíc.
X Co vás tak pod vodu táhne?
Neopakovatelnost situací a míst. Na ta místa se třeba už nikdy v životě
nepodíváte. Teď připlavala ryba, která už se jindy neobjeví. Nebo že
vyfotíte něco úžasného a nahoře zjistíte, že jste měl špatně založený
film.
X Zpátky k vašim dětem - stejně jako na předposlední, i
na vaší poslední desce s vámi v jedné písničce zpívají.
Ano. Na CD "Zrcadlo" se mnou dělaly "Jarmark ve Scourbourgh",
na vánoční desce písničku "Ať v příštím roce máme starostí míň".
Tuhle píseň jsme natáčeli na začátku minulého roku a musím říct, že
od té doby děti udělaly ohromný skok dopředu. Obzvláště Tereza.
X Kolik je jí let?
Osmnáct. Studuje na žižkovském hudebním gymnáziu. Tuhle jsem byl na jejím
koncertě a řeknu vám, bylo to úžasné - seděl jsem v hledišti, najednou
vyšla na pódium moje dcera, založila si ruce tak, jak to dělají operní zpěváci
a spustila svým školeným hlasem: "Těžkó, je mi těžkóó"…
Naskákaly mi pupínky a říkal jsem si, že už to opravdu není dítě.
Zpívá operu a koncertní písně. A k tomu ten soul. Tak jsem jí dal jedinou
radu: aby se naučila oba rejstříky, ten vážný, klasický, i ten moderní.
X Tereza zatím žije s vámi, syn už ne …
Karel Černoch: Má svou rodinu. Teď si dozařizují bydlení a Marek prožívá
to, co jsem já prožíval už několikrát. Je docela příjemné sledovat ten
cvrkot z druhé strany - a občas poradit. Mladí Černochovi zatím nemají
dítě, ale Marek mi slíbil, že na tom budou pracovat.
Marek Černoch: Myslím si, že pomalu ten čas na rodinu uzrál. I když na tom
budu jako táta: doufám, že budu moci nadále dělat práci moderátora i
muzikanta a že ji budu dělat dobře. Přitom se samozřejmě stane, že budu
doma míň, než bych si představoval.
Karel Černoch: To je jeden ze základních rysů našeho povolání. Například
my se se ženou pořád míjíme. Nedávno jsem ani neměl čas jí popřát ke
svátku. Šel jsem to pak zachraňovat do obchodního domu, kde měli otevřeno
celou noc. Nakonec se to ukázalo jako výhoda - v klidu jsem nakoupil i vánoční
dárky.
X Dovedete si představit sám sebe jako dědečka?
Abych řekl pravdu, moc ne. Ale třeba se usadím a budu takový ten klasický dědeček,
co bude dětem číst pohádky. I když věkem jsem vlastně dědečkem už teď.
Marek Černoch: Možná budeš s vnoučaty víc, než jsi byl třeba se mnou. I
když popravdě - já jsem tvoje časté nepřítomnosti doma ani jako újmu
nebral. Brouzdal jsem tvojí pracovnou a objevoval tam jiný svět. Já si
pamatuji z dětství samé skvělé věci. Jak jsem si nechal vyprávět, co se
jak dělá a co se na co používá.
Karel Černoch: Na to se pamatuju, ta povídání byla moc fajn.
X Byla Tereza také taková?
Karel Černoch: Nebyla, holka je úplně jiná. Zatímco s Markem jsem si o
muzice vždycky hodně povídal, Tereza byla a je svéhlavá, na všechno si
nejraději přijde sama. Marek se spíš nechá vést.
Marek Černoch: Já s ní vycházím čím dál líp. Víte, my jsme se, co se
týče společného bydlení, moc neužili. Tereza je z tátova druhého manželství,
já z prvního. Mám za to, že teď to dospělo k tomu klasickému modelu: stal
jsem se své mladší sestře ochráncem. Sleduji její hudební snažení a držím
jí palce. I ona to tak bere.
X Tatínek vás přivedl na dvě své desky a do své
agentury, dá se říci, že mu to vracíte společným rozhlasovým
moderováním?
Marek Černoch: Možná. Rádio Melody mi dalo práci a já jsem si sem tátu přivedl.
Každé pondělí od jedenácti do půlnoci uvádíme písničky.
Karel Černoch: Jsem rád, že tenhle pořad v rádiu prošel. Je to živé
vysílání, což má svoji atmosféru. Děláme tak radost sobě i druhým.
Mám pocit, že když člověk uvádí hudbu, když se chce věnovat nějakému
stylu, musí mít svůj názor a musí o tom něco vědět. Teprve pak jde buď
dělat druhým radost, nebo v dobrém smyslu slova poučovat. Nebo obojí.
X Vaše poslední deska je sice vánoční, ale klidně ji můžeme
poslouchat po celý rok. V poslední době si vás posluchači stále důsledněji
zařazují do škatulky country hudby…
Country je velmi široký pojem; dneska existuje dokonce městská country,
rockcountry a tak dál. Ani muzikanti to stále nemají vyřešené. U téhle
desky jsme chtěli navodit vánoční atmosféru, takže tam musely být koledy.
Jenže jak je udělat? Potíž je v tom, že nabízíme už stokrát nabízené
zboží. Takže jsou dvě možnosti: buď při natáčení udělat nějaký
skandál, aby se o tom mluvilo, nebo se snažit udělat desku, která by byla přístupná
co možná nejvíce lidem. Zvolili jsme tu druhou možnost.
X Konkrétně?
Hráli jsme si s aranžemi a udělali jsme některé úplně nové harmonie. V
jedné písničce se mnou zpívá Leona Machálková - a skvěle. Po dlouhé době
jsem slyšel Leonu zpívat z duše. A kromě toho jsme tu desku ozvláštnili i
několika písničkami výborné Američanky Jewell Kilcher. To je zpěvačka,
kterou, když posloucháte, tak si řeknete: má moderní hlas a přitom věří
v Boha. To se dnes tak často nevidí.
X Před rokem zemřel váš televizní partner - komik Jiří
Wimmer. Uvažoval jste o tom, že byste vytvořil dvojici s někým jiným?
Dokonce jsme o tom jednali s Luďkem Sobotou, ale dál jsme se nikdy nedostali.
S Jirkou Wimmerem jsme se především potkávali v době, když začal jezdit
jako koncertní uvaděč hudebních skupin. Až později přišla televize - přes
Ring volný jsme se dostali k pořadu Možná přijde i kouzelník.
X Smrt Jiřího Wimmera pro vás asi byla rána …
Tenkrát to pro mě bylo vůbec těžké období: 25. ledna zemřel Jirka a 5.
února mi umřela máma. Asi dva měsíce jsem rotoval v takových zvláštních
kotoulech. A definitivně jsem se přesvědčil o tom, že smrt je nevratná.
X Okolo pohřbu
Jiřího Wimmera se děly různé nechutnosti. Tehdy jste slíbil, že napíšete
knížku, aby si viníci nemysleli, že jim to projde. A řekl jste, že kniha
vyjde do konce roku 2001.
Řeknu vám českou klasiku. Když Jiří Wimmer zemřel, velmi uspěchaně o něm
vyšly dvě knihy. Jednu napsala jeho žena o tom, jak spolu byli někde na
dovolené… druhá knížka je jakýmsi jeho popisem, autora té knihy ani
nechci jmenovat. Já si na Wimmera nedělám patent, ale ať už někdo chce
nebo ne, před patnácti lety jsem mu vstoupil do života a od té doby se
prolínáme. Jestliže se mě na to období nikdo nezeptá - nebo zeptá, ale
nerespektuje to, co řeknu, tak z toho vznikne historický nesmysl.
X A ta vaše kniha?
Distributoři mi řekli, že trh je přesycen a že na třetí knížku na
stejné téma už není místo. Že její čas snad ještě přijde. Byl to pro
mě šok - chtěl jsem, aby ta moje kniha vyšla v lednu, k výročí Jirkovy
smrti. Ale můžu vám říct čerstvou a radostnou zprávu: Jirka Wimmer našel
svůj klid, protože byl konečně(!) pochován.
X Přesto ve vás trpkost z tahanic, které tomu předcházely,
zůstala…
Určitě. To, co se dělo, bylo naprosto neuvěřitelné. Nejdřív se ztratí
urna s popelem, pak se najednou zase objeví. Když porušíme základní
lidské hodnoty, ke kterým patří i úcta k mrtvým, čeho se má pak člověk
držet? Co mu zbude? A kde je potom zásada, kterou mi vštěpoval táta, totiž
to, že s kloboukem v ruce projde člověk celý svět? Vždyť to není pravda!
X Marku, přesto: vštěpuje i vám táta zásadu o klobouku?
V zásadě ano. Tátovi vděčím za mnohé. Samozřejmě chci jít vlastní
cestou, ale jeho vliv na mě je velký. Nevím, jestli bych se, nebýt jeho, vůbec
věnoval muzice.
X Jak mu to, kromě rádia, vracíte?
Těší mě, když můžu udělat tátovi radost. Tak jsem mu třeba
"namontoval" do mobilního telefonu jako zvonění jeho písničku.
Nejdřív Zrcadlo, teď melodii z muzikálu Monte Cristo, kde hraje a zpívá.
X A jiné vaše radosti, pane Černochu starší?
Třeba to, že jsem si mohl na posledním hurvínkovském CD zazpívat přímo s
Hurvínkem, a to velice populární hit Víc než přítel tvůj.