| Kráčející rozhledny |  |
| Rudolf Baudis |
Ročník 34 - číslo 4 |
Na původ
žirafího jména existuje několik názorů. Brehm dává přednost výkladu
arabského slova zerafe (čili milý), pozdější přírodovědci zase uvádějí
tvar zirafah - nejvyšší. Latinské druhové jméno (Giraffa camelopardalis)
pro změnu naznačuje, že tohle zvláštní zvíře připomíná velblouda v
pardálím kožichu.
Většina býložravých zvířat žijících na afrických savanách se musí
spokojit s trávou, které je ovšem v období sucha velký nedostatek. Žirafy
tento problém nemají, protože se pasou na stromech, které jsou skoro pořád
zelené. Jejich potravními konkurenty jsou se svým dlouhým chobotem vlastně
jen sloni.
Statní žirafí samci jsou vysocí přes pět metrů a svou výšku mohou
nastavit ještě o půl metru svalnatým hadovitým jazykem, jímž obtočí
listnatou větev a jediným škubnutím ji dopraví do tlamy. Nevadí jim při
tom ani ostré a dlouhé trny stepních akácií. I přes zřejmé výhody takového
vybavení musí strávit většinu dne pastvou, spotřebují totiž až 50
kilogramů píce denně. Samice nosí mládě v břiše celých čtrnáct měsíců,
to se zato narodí úplně vyvinuté a během půl hodiny po porodu se postaví
na vlastní nohy. Ačkoli jsou žirafy doma v horkých afrických savanách, svědčí
jim kupodivu i naše poměrně drsné středoevropské klima. V pražské zoo se
loni narodila čtyři mláďata, ve Dvoře Králové dokonce celý tucet.
Předlouhý krk žirafy je neohebný, protože je stejně jako u člověka nebo
třeba malé myšky složen z pouhých sedmi obratlů. Výhodu dlouhého krku při
spásání listí musí žirafa vykoupit nepohodlím při pití 
a
spánku. Aby dosáhla k hladině napajedla, musí se doširoka rozkročit. Jenže
když se natahuje do koruny stromu, má hlavu nejméně dva metry nad srdcem,
když se sehne, ocitne se hlava rázem stejně hluboko pod tělem. Jak to dělá,
že se jí při pití nezatočí hlava a při chůzi jí naopak neotékají
nohy, jako se to stává lidem se zvýšeným tlakem? Přes deset kilogramů těžké
srdce dospělé žirafy vyvíjí dva až třikrát vyšší tlak nežli srdce
lidské a tepe jednou tak rychle. V těle člověka je asi 5 l krve, v klidovém
stavu přečerpá srdce toto množství zhruba za minutu. V těle žirafy je 40
l krve a za minutu ji její srdce přečerpá dvakrát! Tento nepoměr vzbudil
svého času pozornost odborníků NASA, kteří doufali nalézt v žirafím
krevním oběhu odpovědi na otázky, které je trápily v souvislosti s činností
lidského krevního oběhu ve stavu beztíže. Když se žirafa předkloní, brání
překrvení její hlavy zvláštní chlopně uzavírající žíly ve směru dolů
do hlavy a tlak silného srdce snižuje rozsáhlé cévní vlásečnicové řečiště,
podobně jako když voda z potrubí vytéká do nádoby. Dokud je hlava svěšená,
chlopně v krční žíle jsou uzavřeny a nedovolí krvi téci k mozku. Krev z
hlavy a krku steče vlivem gravitace do srdce otevřenými chlopněmi, až když
se žirafa zase napřímí.
Žirafy odpočívají i spí vestoje. Pouze při hlubokém spánku, který trvá
jen několik minut, se ukládají na zem a hlavu pokládají přes zadní končetiny.
Mohutná kopyta, jimiž se dokáží ubránit i lvům, samci při svých soubojích
nepoužívají. Stojí vedle sebe, přetlačují se svalnatými krky, nejvýš
se tu a tam trknou krátkými růžky, které nikdy neshazují. I když jsou žirafy
při běhu velmi rychlé, působí poněkud nezvyklým až komickým dojmem.
Jsou totiž mimochodníci (podobně jako třeba velbloudi), při chůzi pohybují
současně oběma nohama na jedné straně.
Rudolf Baudis
Foto: Miroslav Martinovský a archiv autora