| Českobratrská tradice, která prošla Amerikou |  |
| Alena Hůlová |
Ročník 34 - číslo 4 |
Pavel Černý
je předsedou Rady Církve bratrské a místopředsedou Ekumenické rady církví.
Pochází z církevní rodiny - jeho dědeček byl kazatelem a otec laickým
kazatelem. Pronásledování otce za totalitního režimu a odsouzení a uvěznění
kazatele sboru ho dovedlo k přesvědčení o významu evangelia, jinak by přece
kvůli němu lidé nebyli ochotni trpět. Původně začal studovat přírodní
vědy, ale v roce 1969 přestoupil na Komenského evangelickou teologickou
fakultu. S manželkou, která vyučuje hře na housle, mají tři děti.
Církev bratrská, která se ve svých počátcích vyvíjela
jako misijní hnutí, nedávno oslavila 120 let svého vzniku. Jaké byly její
první kroky v českých zemích?
V určitých dobách se vždycky objevovali lidé, kteří hledali hlubší
kontakt s Bohem. Začali studovat Bibli a prožívali pokání a změny ve svém
životě. Toužili po živé církvi. K takovému duchovnímu probuzení došlo
v 2. polovině 19. století ve východních Čechách - především na Náchodsku,
kde se tkalci začali scházet po domech, číst Bibli a modlit se.
Ve stejné době - tedy v šedesátých letech 19. století -
si americká misijní společnost American Board z Bostonu vyhlédla
Rakousko-Uhersko pro svou misijní práci…
A nějakým zvláštním řízením došlo k tomu, že první tři pracovníci
tohoto misijního útvaru nedojeli do Vídně, ale byli na poslední chvíli
nasměrováni přímo do Prahy. Svými přednáškami chtěli dosáhnout
probuzení v reformačních církvích. Žel v té době nenalezli mnoho
pochopení. Byla to doba, kdy i v některých protestantských sborech působil
racionalismus 19. století a ovlivňoval je teologický liberalismus - názor,
který z pozice lidského rozumu kritizoval základní pravdy evangelia. I v
Praze se k jejich práci připojili lidé, kteří už duchovní probuzení zažili.
Formovaly se skupiny lidí, kde se intenzivně studovala Bible a sdílely
duchovní zkušenosti. Všechny proudy se spojily a v roce 1880 byla založena
Svobodná reformovaná církev.
Co přesně znamená duchovní probuzení?
Je to v podstatě chvíle, kdy člověk hlouběji prožije svoje setkání s
Bohem a následné pokání. Probuzení je plně v tradicích církve - zažil
je apoštol Pavel u Damašku i sv. Augustin při své hluboké konverzi. Vždycky,
když takové duchovní probuzení v církevních dějinách někdo zažil,
vzniklo obrodné hnutí. I dnes působí v katolické církvi např.
Charismatická duchovní obnova, hnutí Fokoláre, na protestantské půdě prošla
taková velká vlna v 18. století Amerikou a v následujícím století se
dostala i do Evropy. A pochopitelně zasáhla i naše země. Lidé, kteří už
byli zčásti sekularizovaní, začali hledat zdroje duchovního života.
Obnovil se zájem o Bibli, prohloubil modlitební život a rozvíjely se různé
iniciativy: misie, evangelizace, sociální práce, diakonie…
Kdo byli oni američtí misionáři, kteří dorazili do Čech
v šedesátých letech 19. století? Proč si vybrali právě Čechy?
Přitahovala je země, odkud pocházeli mistr Jan Hus a Jan Ámos Komenský. Země,
odkud vyšli misionáři do Ameriky, země, která byla vlastí jejich duchovních
otců - moravských bratrů. O jednom americkém projevu úcty vůči Komenskému
se v Čechách mnoho neví.
Když byla roku 1636 založena nejstarší americká univerzita - Harvardova,
byl Jan Ámos Komenský dokonce požádán, aby se stal jejím rektorem. Ale
protože měl v Evropě mnoho úkolů, toto pozvání odmítl.
Jak se vlastně dostali členové původní Jednoty bratrské
do Ameriky?
Původně žili v poměrně tolerantním prostředí v Prusku. Když prošli
duchovním probuzením, rozhodli se, že budou vysílat misionáře. Během asi
dvaceti let se z bratrských vesnic kolem Herrnhutu (Ochranova) odebralo 250
misionářů do celého světa. Řada z nich mířila do karibské oblasti, jiní
do Ameriky, do Afriky, do Indie…
Dodnes prý cítí následovníci těchto misionářů sounáležitost
s Čechami?
Před časem tu byla na návštěvě skupina křesťanů z Tanzánie. Když se
blížili k Mladé Boleslaví, nechali zastavit autobus a se slovy "Jsme
doma" líbali tamější půdu. Považují Čechy za vlast svých otců.
Sbory Jednoty bratrské totiž dodnes v Tanzánii existují.
Co společného a co rozdílného nalezneme, srovnáme-li Církev
bratrskou a Českobratrskou církev evangelickou?
Podle věroučných spisů jsou naše vyznání takřka totožná. Rozdíl je v
tom, že Českobratrská církev evangelická je více církví pluralitní,
která obsahuje různé duchovní tradice od pietismu až k neoliberalismu a
racionalismu. Je církví lidovou. Zatímco naše církev je označována jako
vyznavačská církev s evangelikální teologií.
Říkáte, že budoucností vaší církve je cesta evangelikálního
křesťanství. Vysvětlete, prosím, o co jde.
V našem jazykovém prostředí je někdy problém postihnout rozdíl mezi
"evangelický" a "evangelikální". Slovem evangelikální,
které přišlo z anglosaské oblasti, označujeme návaznost na probuzenecká
hnutí minulosti. Proto evangelikální křesťané jsou dnes nejen ve svých
typických sborech a církvích, ale můžeme je nalézt i uprostřed jiných církevních
útvarů. Podstata tkví v tom, že kladou důraz na autoritu Božího slova
(Bible) a osobní setkání s Kristem.
Jaký ohlas má evangelikální hnutí ve světě?
Vedle anglosaského světa je toto křesťanství velmi silné v Rumunsku, v
Rusku, na Ukrajině. Dnes je to nejrychleji rostoucí křesťanský proud na světě,
protože zahrnuje i křesťany v Koreji, v Číně, v Africe, v Latinské
Americe…
Kolik máte v současné době členů?
Naším členem může být jen člověk, který se aktivně podílí na životě
církve. Máme 6000 členů, s přípravnými členy a dětmi dohromady asi
9000. Sdružují se v 53 sborech a stovce kazatelských stanic.
Stavíte nové modlitebny, které mají i širší zaměření:
prodáváte v nich křesťanskou literaturu, provozujete kavárny, slouží celé
obci…
Naše církev prožívá růst a přibývá nových členů, převážně z mladé
generace. Proto je třeba stavět nové domy, nové kostely nebo modlitebny. Nemůžeme
ale stavět jen pro sebe. Prožíváme povolání sloužit celé společnosti.
Proto jsme opustili postoj "Církev sobě" a budovy vedle vlastního
bohoslužebného prostoru mají i klubovny pro práci s dětmi a mládeží,
stacionář nebo kavárnu-klub, kam si lidé mohou přivést své přátele.
S jakými problémy se Církev bratrská potýká?
Nemáme dostatek pracovníků, kteří by byli dobře připraveni pro duchovní
práci v dnešní náročné době. Základní vzdělání dostanou ve svých
sborech, speciální - například pro práci s mládeží, v sociální oblasti
atd. - jim pak poskytujeme v církevních kursech a školeních. Také jsme založili
Evangelikální teologický seminář, který má statut vyšší odborné školy.
Studium klade vedle teologie také velký důraz na pastorační oblast, tedy práci
s lidmi, protože stále přibývá lidí s osobními problémy a je potřeba
jim pomoci. Připravujeme studenty na práci s narkomany, se seniory, s nemocnými
atd. Dnešní doba prostě potřebuje specializaci.
Alena Hůlová
Foto: Miroslav Martinovský