| Zámek proslulý svou krásou |  |
| Milena Hrušková |
Ročník 34 - číslo 4 |
Tak jako všechny
hrady a zámky, má i Litomyšl dlouhou historii. Roku 981 se kronikář Kosmas
zmiňuje o slavníkovském hradu, který stál na místě dnešního zámku. Od
roku 995 po vyvrácení rodu Slavníkovců náležela Litomyšl pražským knížatům.
Těsně před polovinou 12. století přišli do Litomyšle premonstráti. Na
hradním pahorku, který nazývali Olivetskou horou, postavili komplex klášterních
budov. Roku 1344 zde Karel IV. zřídil biskupství. Zaniklo roku 1425 po
husitských válkách. Budovy byly pobořeny a do Litomyšle byli dosazováni
husitští hejtmani. Poslední z nich, Vilém Kostka z Postupic, se nakonec přidal
ke straně Zikmundově a roku 1436 od něj dostal Litomyšl s celým někdejším
biskupským jměním do dědičné zástavní držby.
Kostkové vládli na Litomyšli a okolním panství přes sto let. Biskupský
palác se stal jejich sídlem, byl opevňován a zpevňován. Nepoužívané
budovy zbourali a na jejich místě postavili Nové čili Horní město, kde se
pod jejich ochranou usazovali čeští bratři. Roku 1503 tu byla založena českobratrská
tiskárna. Za účast Bohuše III. Kostky v odboji proti Ferdinandovi I. mu byl
roku 1547 zkonfiskován veškerý majetek. Následoval odchod českých bratří
do ciziny. Sedm kilometrů od Litomyšle u obce Morašice se nachází Růžový
palouček, 340 m2 veliká plocha porostlá zvláštní stepní růží, kde se
exulanti v čele s J. A. Komenským loučili s vlastí.
Litomyšlské panství zahrnovalo na padesát vsí a rozlehlé lesní celky.
Ferdinand I. je dával do zástavy svým věřitelům. Roku 1581 je obdržel
Jaroslav z Pernštejna, který vše předal bratru Vratislavovi, nejvyššímu
kancléři Království českého. Ten zvolil Litomyšl za své hlavní sídlo.
Podle vzoru severoitalských knížecích dvorů nechal hrad přebudovat na
monumentální renesanční zámek záhy proslulý svou krásou. Zatoužil po něm
i sedmihradský kníže Zikmund, který žádal císaře Rudolfa II., aby mu ten
"skvělý nádherný palác" daroval. Přestavbu prováděl Ital
Giovanni Battista Aostali, spoluautor pražského Belvederu. Litomyšlský zámek
je příkladem tzv. moravské renesance. Na druhém nádvoří na zdi se slunečními
hodinami se zachovala nádherná sgrafita s antickými mythologickými výjevy a
jezdeckými figurami z tureckých válek. Ve spodní části je podobenství o
Samsonovi a Dalile. Za to, že sgrafita ze 16. století vidíme ještě dnes v
plné kráse, vděčíme Maxmiliánu Kaňkovi. Když mu pozdější barokní
majitelé zámku Trautmannsdorferové řekli, že malby musí zmizet, vědom si
jejich ceny je naštěstí pouze zakryl omítkou.
Trautmannsdorferové se ujali
litomyšlského panství roku 1646. Kromě několika stavebních úprav zámku v
raně barokním slohu na rozdíl od zadlužených Pernštejnů investovali do
hospodářství a samozřejmě zvyšovali robotu, což vedlo k několika povstáním
vždy potlačených vojskem. Hlavní stavební změny na zámku provedli na
zlomu 18. a 19. století další vlastníci Valdštejnové - Vartemberkové. Za
svých letních pobytů tu chtěli žít stejně kulturně jako v zimě ve Vídni.
Milovali divadlo a proto dali zřídit v přízemí zámku divadelní sálek,
kde se začalo hrát v dubnu 1798. Je to dodnes dobře zachovaná neobvyklá památka
pro 150 diváků, podobná 
barokní
divadla jsou pouze ve Švédsku a v Rusku. Z původních dekorací se zachovalo
16 obměn a dvě opony, dílo Josefa Platzera. V zámeckém divadle koncertoval
i šestiletý Bedřich Smetana, který hrál pro Valdštejnovu rodinu a jeho
hosty nový klavírní kus, přepracovanou ouverturu k opeře "Němá z
Portici". To bylo poprvé, kdy vystoupil veřejně jako pianista. Bedřich
Smetana se ostatně narodil roku 1824 v místním zámeckém pivovaru, kde také
prožil své dětství. Pivovar je značen pamětní deskou, Smetanův rodný
pokoj a celý byt je přístupný veřejnosti.
Všechny nákladné úpravy zámku i jeho okolí a život majitelů prohluboval
zadluženost, která se vlekla již od Pernštejnů. Roku 1855 došlo k vyhlášení
úpadku a ke dražbě zámku s 10 dvory, 500 hektary rybníků a 4500 hektary
lesů. Vše koupil bavorský kníže Maxmilián Karel Thurn - Taxis. V roce 1945
mu však byl veškerý majetek u nás zkonfiskován a litomyšlský zámek přešel
do rukou státu. Roku 1999 rozmnožil řadu našich kulturních památek v
seznamu UNESCO.
Foto: autorka