Učitelé tance   
   Rudolf Baudis

   Ročník 34 - číslo 3   

Foto: Miroslav Martinovský, archiv

V životě nejedné rodiny s dospívajícím dítětem, zvláště je-li oním potomkem dívka, nastane mnohdy určité období, kdy se jeden den, ačkoli to není neděle, přestane podobat ostatním dnům v týdnu. V onom dni propuká pravidelně už od časného odpoledne v domácnosti neobvyklý shon a maminka s dcerou zaberou koupelnu i další strategickou místnůstku v bytě, kam mají ostatní, zejména mužští rodinní příslušníci, na celý půlden zapovězen přístup. Zároveň začne sháňka po nezbytných proprietách, které ovšem podle zákona schválnosti právě nejsou k nalezení: tu chybí náušnice, punčochy nebo rtěnka. Co je příčinou tohoto zmatku? Inu, jde se do tanečních.
Martin Dejdar exceloval ve filmu Učitel tance, ale ten příběh byl spíše o problémech a vztazích nevyléčitelně nemocných než o profesi hlavní postavy. Jak tedy učitelé tance žijí? Poznáte je už při běžném setkání na ulici podle rovného držení těla a také podle toho, že i při chůzi nakračují, jakoby tančili. S předsedou profesního sdružení SUTAP ing. Miroslavem Brožovským jsme se setkali v tělocvičně jedné prosecké školy a poznali ho mezi ostatními tanečníky také na první pohled. I když šlo jen o trénink, byl oblečen jako ze škatulky, stejně jako jeho půvabná taneční partnerka Veronika Velíšková. Než si na nás udělal v přestávce tréninku čas, pokusil jsem si vzpomenout, co vlastně o tanci.
Obřadní tance za zvuků bubnů a kostěnných píšťal provozovali zřejmě už lidé doby kamenné, jak dokládají nástěnné jeskynní kresby. Nejstarší písemnou zprávou o tanci u nás je Kosmova zmínka z roku 1092 o tom, že kníže Břetislav byl při návratu z vítězné válečné výpravy uvítán hudbou a tancem. Ve středověku sice církev tanci nepřála, protože ho považovala za pohanský přežitek, ale už ve 14. století vznikly první cechovní tance bednářů s obručemi, nožířů s meči či soukeníků s praporci. Některé z nich dokonce jako cechovní výsadu schválil Karel IV. Tanci už v té době vyučovali taneční mistři, obvykle cizinci. Na rozdíl od dnešních diskoték, které jsou provozovány v duchu i jazyce cizokrajném, měly taneční zábavy v devatenáctém století především význam národní a buditelský. Na veřejných bálech i soukromých tanečních večírcích se scházeli vlastenci, aby holdovali českým tancům, zpěvu a recitaci.
V 15. století se kronikáři zmiňují o tanci lidovém, což prý jsou divoké skoky a nejapné a bezuzdné posunky, ale za krále Ladislava byla v Praze na Starém městě zřízena zvláštní ohrada k tancování a dokonce i tanc-haus čili vyvýšené taneční podium na Staroměstském náměstí. V 16. a 17. století už taneční mistři čili "skočotačníci" vyučovali při tanci i způsobům, jak se elegantně šatit, jak vyšlapovat, šňupat a dvorně přidržovat brýle a měli také svůj cech čili řemeslnický pořádek.
Dnešní profesionální učitelé tance mají podobné organizace hned dvě. Obě taneční sdružení mají nejen stejné cíle a zásady, ale i společného předchůdce v Klubu tanečních mistrů v Království českém, který byl založen již v roce 1895. SUT se sídlem v Karlových Varech sdružuje především mimopražské členy, kterých má kolem devadesáti členů. SUTAP (Svaz učitelů tance Praha) je odborným občanským sdružením tanečních mistrů a jejich spolupracovníků, jehož hlavním posláním je pečovat o rozvoj společenského tance, společenské výchovy a zábavy. Vydává odborné publikace, organizuje školení a semináře, doporučuje vydávání živnostenských listů, pořádá taneční kurzy a plesy, vydává zpravodaj. K jeho činnosti patří i pořádání soutěží neregistrovaných amatérských tanečních párů rozdělených podle věku na tzv. hobby kategorie. Jak nám ing. Brožovský řekl, řádným členem svazu se může stát jen učitel či učitelka společenského tance s příslušným vzděláním.
Taneční sice nejsou lacinou záležitostí - zejména pro dívky, které na rozdíl od chlapců potřebují, jak diktují dobré mravy několikery šaty i střevíčky. Společenský styk patří i k podnikatelským aktivitám a taneční tak patří ke kvalifikaci moderního úspěšného člověka. Nepoměr kurzovného mezi chlapci a dívkami je tradicí už od první republiky. Menší zájem chlapců o taneční vede k jejich zvýhodňování. Zaplatí polovinu i méně než dívky. Přitom jaksi k mentalitě chlapců patří i to, že tu a tam nějakou tu lekci vynechají, takže se občas stane, že je nedostatek tanečníků.
Dnes se cena tanečních pohybuje kolem tří až pěti tisíc. Ceny se zvyšují úměrně nákladům, brání se majitelé tanečních škol.
Sám mám původně technické vzdělání a pracoval jsem jako vývojový konstruktér v ČKD, ale jako absolvent konzervatoře Jaroslava Ježka se od roku 1992 věnuji sedm dnů v týdnu a několik hodin denně jen tanci jako taneční mistr, trenér sportovních tanečních párů i aktivní tanečník. Ve svých dvaačtyřiceti letech soutěžím s tanečními páry o generaci mladšími a naše výsledky jsou více než uspokojující. Nestává se nám totiž , že bychom skončili v druhé polovině soutěžních párů.
Zatančíte si někdy s vlastní manželkou?
Naposledy minulý týden na plese našich tanečních kurzů, ale jinak jen zřídkakdy, je totiž na mateřské dovolené. Manželka je taky tancmajstr, každý vedeme své taneční kurzy.
Když jsme trénující taneční páry pozorovali, zdál se nám jejich pohyb a soulad s hudbou dokonalý. Ne tak tanečnímu mistrovi.
Ti dva mladí lidé, které sledujete, by si sice asi odnesli z nějaké vesnické tancovačky cenu za nejlepší taneční pár, ale ve sportovním tanci jsou to začátečníci. Partnerka se na tanečníka příliš zavěšuje, snižuje mu tím těžiště. Parner chybuje v držení těla, má tuhá ramena, kdyby se měli společně vyhnout jinému páru, došlo by k narušení rytmu nebo dokonce ke srážce. Partner je málo dominantní, chvílemi to vypadá, že se nechává vést. Ta elegance na soutěžním parketu je podmíněna stovkami hodin dřiny a propocených triček.
Je tanec sport nebo umění?
Na pomezí, i když naší disciplině říkáme sportovní tanec. Co se týče fyzické námahy, jde o výkony srovnatelné s každýn sportem, co se týče provedení, pak jde spíš o umění. Můžete si vybrat.
Těsný kontakt těl a úsporné oblečení (u partnerek) navozuje otázku: Je mezi tanečníky pravidlem i intimní vztah?
Většinou je tomu naopak. Výjimkou jsou samozřejmě manželské páry, ale obvyklejším případem je, že tanečníci mají své osobní vztahy mimo parket. Ale i mezi páry tady vám můžu ukázat několik tanečníků, kteří k sobě v civilním životě patří, ale v klubu mají každý jiného partnera. Skoro by se chtělo říci, že se navzájem kontrolují. Prostě je celkem obvyklé, že co do tanečního naturelu si často vyhovují jiné individuality než v osobním životě. Někdo je temperamentnější, jiný zas elegantnější či jeho přednost je v projevu, další se vyžívá v precizním provedení jednotlivých figur.
Naše česká taneční jsou jakási středoevropská specialita. Jde vlastně o jakousi krojovou kolektivní záležitost spojenou s kurzem společenské výchovy, včetně tradičních promenád a přítomnosti gardedám. Bylo by určitě škoda, kdyby taneční v této podobě měly zaniknout a dostat se do podoby, kdy si jednotlivci v texaskách zaplatí jednu či dvě lekce za účelem naučit se jeden tanec, jak se to dělá třeba v zámoří. Přimlouvám se za to, že i když jsou taneční čím dál dražší, měly by patřit k základnímu vzdělání, protože jde o investici do budoucnosti.
Kromě tanečních kurzů pro začátečníky i pokročilé, čili oněch tradičních "tanečních" vedu i taneční školu sportovního tance, momentálně asi sto párů. Připravujeme i skupinová taneční vystoupení k různým příležitostem jako předtančení nebo program na různých oslavách atp. A samozřejmě také s partnerkou trénujeme pod dohledem mistra Dobromila Nováčka. Zdraví mi zatím slouží a tak ještě pár let nemíním soutěžní parket opustit. Zajímavým úkolem je pro nás i vyučování na zdejší základní škole, kde děti mají možnost zvolit si známkovaný předmět tanec a společenská výchova.

Foto: Miroslav Martinovský a SUTAP


Titulní strana - Archiv - Komentáře - RozhovoryReportáže - Zamyšlení - Fejetony - Spolky a řemesla - Rodinky - Kultura - Cestujeme - Příroda - Technika - KostelyPišme, slyšmeŽivot ve víře
Vydává JUDr. František Talián - "FORTUNA", Jungmannova 7, 110 00 Praha 1
ve spolupráci s Karmelitánským nakladatelstvím, Kostelní Vydří

Redakce
Ostrovní 30, 110 00 Praha 1
e-mail rodina@rodinaonline.cz  telefon, fax 224 932 034
Rozšiřuje a objednávky přijímá 
Česká pošta. s.p., Olšanská 38/9, 225 99 Praha 3, bezplatná telefonní linka 800 104 410

 Od 6. 10. 2002 jste 

 návštěvníkem našich stránek