| Zákeřník |  |
| Alena M. Černá |
Ročník 34 - číslo 3 |
Od zákeřných lidí raději dál. Je to nerovný soupeř,
podlý, záludný v útoku. Jeho útok bývá drtivý a zkázný. Jak jinak - číhá
přece za keřem a útočí do zad. Zda zbraní či slovem, na tom nesejde. Zákeřníci
jsou, žel, našimi souputníky zřejmě odjakživa. Avšak výraz zákeřník
nikoliv. Stará čeština toto slovo neznala; nalezneme v ní však výraz nákeřník
či spojení zloděj nákeřní, jejichž význam se přesně shoduje s tím, co
si představíme pod dnešním zákeřníkem. Máme doloženo, jak v roce 1480 píše
český král Vladislav Jagellonský panu Lvovi Rožmitálskému, že má
zajistit bezpečnost na hlubockém panství, aby žádní násilníci, nákeřníci
a lúpežníci chováni a trpěni nebyli na tom zboží. Druhý, starší citát
z roku 1440 hovoří o obvinění táborského písaře Peši, který byl spojován
se zlořády jihočeských loupežníků: Nemohli sme tomu tak úplně věřiti,
což nám lidé o Pešově puotce pravili, kteráž se jemu od zlodějóv nákeřních
u vašeho města (tj. Soběslavi) přihodila, až Peša přišed z vězenie... i
zpravil nás, kterak, jsa veden od zlodějóv nákeřních skrze vaše předměstie...
volal na mordéře, žádaje od vás pomoci a práva..., i vsadili jej... do vězenie.
Je-li zákeřník ,nepřítel skrytě číhající za keřem', pak je nákeřník
obdobný lotr na keři. A tu je ten problém. Představa třasořitky (fortelnější
postava nepřipadá v úvahu) zuby nehty se držícího na nepevné dřevině
vylučuje předpokládanou akčnost a razanci náhlého útoku v pravý okamžik.
Ledaže by staročeský keř označoval něco jiného, než co si představíme
dnes my. A vzhledem k tomu, že čeština v 15. století zná například spojení
keř smrkový, tušíme, že staročeský výraz keř zahrnoval nejen dnešní křoví,
ale též rozvětvené dřeviny s kmenem. Tušení přejde v jistotu, nahlédneme-li
do slovníků etymologických, informujících o původu slov. Náš nejznámější
etymolog Václav Machek dává slovo keř do souvislosti s výrazem kořen. Původní
význam definuje jako to, co na dřevině narůstá (kdekoliv a zvláště do šíře),
tedy jak kořen, tak i jakýkoliv postranní výhonek či odnož.
Takže staročeský pobuda zvaný nákeřník mohl skutečně čekat na svou příležitost
na stromě a využít nejen momentu překvapení, ale i výšky, z níž na
nebohého a nic netušícího poutníka skočil. Zlá představa. A dnes? Stromů
nám ubývá. A zákeřníci vystupňovali svou zákeřnost měrou, která je vyřadila
z lidské společnosti.