| Čtvrt tisíciletí meteorologie |  |
| Inka Ciprová |
Ročník 34 - číslo 2 |
Počátek nového roku zpravidla přináší - kromě osobních
předsevzetí - řadu nových ustanovení, nařízení a zákonů. Například před
třemi sty lety, za panování Leopolda I., byl vydán zákaz dovozu sukna a plátna,
rovněž kůže a kožešin, které se mohly získávat a vyrábět v Čechách.
Mělo se tím zabránit nežádoucímu odlivu peněz. Letos v lednu je tomu už
rovných dvě stě padesát let, kdy v pražské jezuitské koleji Klementinu,
byla umístěna první meteorologická stanice.
Neodmyslitelnou zásluhu na prosazení objektivního zapisování údajů o počasí
má Josef Stepling. Vzdělaný jezuita, který na české a německé univerzitě
v Praze přednášel astronomii, fyziku a matematiku. Díky němu se od roku
1752 měří teplota, tlak, směr větru a vzdušná vlhkost, doprovázená přesnými
názvy oblačnosti. Zřejmě musel mít i dar výmluvnosti a přesvědčivosti,
aby takovou vědeckou novinku prosadil u svých konzervativních nadřízených.
Jedním z důvodů, proč se nechali obměkčit, byl oblíbený a ve skutečnosti
podvodný "stoletý kalendář". Jeho rozšíření, zvláště mezi
rolníky, bylo obrovské. A přitom pravděpodobnost odhadu nebyla vyšší než
40%.
Opat kláštera Langenheimu Knauer si zapisoval do kalendáře počasí podle
postavení planet. Opis Knauerova kalendáře se dostal koncem 17. století do
rukou dr. Hellwiga, který minulý čas zaměnil za budoucí a ze skutečných záznamů
o počasí "udělal" jeho předpověď. Exaktně založený Stepling
dokládal, že podvod na lidech odkázaných na počasí by měl být vyvrácen
vědeckým zkoumáním povětrnostních podmínek a tím je právě dlouhodobé
zapisování každodenního počasí.
Dnes je klementinská meteorologická stanice světovým unikátem. Nikde jinde
na Zemi nejsou záznamy o počasí tak staré a hlavně nepřetržité.