| "Hračičkové" nestárnou |  |
| Rudolf Baudis |
Ročník 34 - číslo 2 |
Ačkoli si
i mnohá zvířecí mláďata ráda hrají, člověk se vyznačuje tím, že mu
tato vlastnost zůstává i v dospělosti. Platí to zejména o mužské polovině
lidstva. Kromě počítačových her a sběratelství je nejrozšířenější zábavou
mužů v předškolním i důchodovém věku stavění modýlků všeho druhu.
Druh člověka hravého neboli homo ludens se v případě modelářů dělí na
nespočet poddruhů. Železniční modeláři prohánějí mašinky na miniaturních
kolejištích s nádražími, tunely, semafory a výhybkami. Kitaři sestavují
z plastikových dílů zejména modely aut, vojenské techniky a letadel. Přitom
jim nestačí, že modýlek je co možná bez chybičky slepený z mnoha set dílů,
ale sami si vymýšlejí problémy třeba tím, že vyrábějí dosud nevídané
verze, tu něco ubrousí, tu něco naopak přidají, nebo si pohrají s přístroji
v kabině miniaturního letadýlka nebo figurkou pilota, aby se podobala tomu
slavnému pilotovi, který na tom konkrétním stroji kdysi létal a bojoval.
Automobilovým modelářům, sotva odrostou věku mateřské školy, už nestačí
postrkovat autíčka po koberci, staví si dráhy dlouhé několik desítek metrů
a prohánějí tu vlastnoručně postavené miniaturní závoďáky rychlostí,
která vzhledem k velikosti autíček několikanásobně převyšuje rychlost
dosahovanou na okruzích obdivované formule 1.
Zvláštní kategorií "hračičků" jsou papíroví modeláři. Nevěřili
byste, co všechno se dá z papíru zkonstruovat a postavit. Menší skupina
modelářů propadla stavění měst z hlíny či ze dřeva. Letecké modelářství
je starší nežli samo letectví, protože všichni průkopníci začínali vždy
se stavbou modelů, na nichž si mohli ověřit, zda jejich nápad bude
fungovat. Mnohé z těchto smělých projektů zůstaly pouze v modelech, např.
letadla a vrtulníky Leonarda da Vinciho nebo elektromagnetická ornitoptéra Václava
Kadeřávka. Co fungovalo v malém měřítku, nepodařilo se v těchto případech
převést do použitelné velikosti. Buď tenkrát nebyl k dispozici materiál
potřebných vlastností nebo ještě neexistoval motorový pohon. Tak prý již
v roce 1473 sestrojil bavorský astronom kovového orla, který uletěl 500
stop. U nás zase roku 1914 vydal ing. Pavel Beneš knížku Modely letadel,
která se stala na dlouhou dobu katechismem všech začínajících aviatiků.
Naštěstí pro modeláře
existuje balsové dřevo, které je šestkát lehčí nežli lipové. Problémem
však zůstává opatřit pro letecký model vhodný pohon. Ostatně i
bezmotorové letouny, větroně a házedla je třeba nějak uvést do pohybu.
Mezi české vynálezy patří motorek na sifonovou bombičku. Pokojové modely
o rozpětí 30 cm váží necelé tři gramy - v tomto oboru máme několikanásobného
mistra světa Jiřího Kalinu. Na jedno natočení gumy létá halový model asi
tak dlouho, jako trvá jeden díl vašeho oblíbeného televizního seriálu.
Jestliže se o letecké výrobě říká, že je vrcholem strojírenského a
elektronického průmyslu, v modelářství je to podobné. Začátečník může
přijít se svým modýlkem na veřejnou soutěž a propracovat se třeba až k
titulu mistra světa. Je skoro pravidlem, že klub leteckých modelářů
pracuje při aeroklubu, nejeden modelář je zároveň aktivním pilotem. Při
stavění letadýlek se odreagovávají dělníci i podnikatelé, k zaníceným
leteckým "bláznům" patří zpěvák Pavel Bobek. To, že jsou letečtí
modeláři považováni za elitu, má své opodstatnění, protože mají nejobsáhlejší
systém modelářských soutěžních kategorií a odborností. Nevěřili
byste, jak se vyžívají v detailech kitů, čili modelů slepovaných z
plastikových dílů. Vrhají se do soutěží v rychlosti, akrobacii, existují
soutěže nelétajících maket, házedel, letounů s elektrickým pohonem,
hydroplánů, upoutaných modelů i radiově řízených akrobatických letadélek.
Okukují si nazájem papíráky, které sice nelétají, ale co do počtu dílů
si nijak nezadají s ostatními.
Vášeň pro modelářství může jít dokonce tak daleko, že domorodci na
tichomořských ostrovech stavějí bambusové makety letadel ve skutečné
velikosti a věří, že jim přinesou bezpracný blahobyt. V tomto případě
jde o reakci na někdejší přítomnost spojeneckých letců za druhé světové
války. Piloti byli skutečně štědří - rozdávali konzervy a do té doby
nevídané nástroje a jiné vymoženosti. Domorodci věří, že stavěním dřevěných
letadel přivolají tyto staré zlaté časy zpět. Modeláři nemají sice
taková očekávání, zato jsou pyšní na každý diplom nebo medaili.
Abychom nemluvili jen obecně, ale taky o lidech, sešli jsme se s s živými
modeláři. Jmenovitě s jedním z nestorů (míním modelářský věk, jinak
je pan Lumír Apeltauer velice svěží). Povoláním je mistr odborného výcviku
(připravuje nástrojaře, což je elita mezi řemeslníky), po práci a o víkendech
vede kroužky plastikových a leteckých modelářů.
Nechceme, aby se každý kluk či holka stali pilotem, ale když už nepoužijí
v praktickém životě znalosti o historii oboru a technických principech, tak
u nás osvojené vlastnosti jako pečlivost, trpělivost, čtení z výkresu a
manuální zručnost se hodí při každém povolání!
Loni jsme oslavili už dvacet let činnosti. Od roku 1981 působíme v kulturním
domě v Černošicích a odnedávna i v Hobby centru na Praze 4. Za minulého režimu
jsme byli tvrdě svázáni ve Svazarmu. Nesměli jsem se setkávat ani s modeláři
z Polska, natož z Bavorska. Dnes se střídáme v pořádání letních táborů,
výletů i společenských akcí. Teď už nám do činnosti nikdo nemluví a
snažíme se plnit přání většiny našich 157 členů.
Říkat, že slavíme 20. výročí, je asi silné slovo. Spíše se zamýšlíme,
co by se dalo vylepšit. Jedním z minulých dluhů je třeba dokončení převodu
majetku bývalého Svazarmu Černošice. V rámci těchto pracovních oslav jsme
v létě uspořádali 20. ročník tábora, máme za sebou výstavu v černošické
škole, v květnu jsme pořádali mistrovství Prahy a středních Čech v
plastikovém modelářství. Černošičtí odchovanci dnes na Praze 4 v Hobby
centru vedou kroužek a že jim to jde dobře, to dosvědčuje medaile Zdeňka
Domáčka z mistrovství republiky.
Výročí Zdeňka Lhoty, průkopníka českého letectví a černošického občana,
jsme využili k uspořádání soutěže plastikových modelářů, jejíž součástí
bylo tradiční klání příchozích v kategorii papírových modelů. Na letním
táboře jsme rozjeli školu létání radiem řízenými modely větroňů, naváže
i kurz modelů motorových. Podařilo se nám dát dohromady počítačový
simulátor, kde modeláři získají základní návyky řízení bez rizika havárie
drahocenného modelu. V kroužcích v Praze i Černošicích máme volná místa.
Zájemci mohou zavolat na číslo 02/51 64 30 91.
Kdo je Zdeněk Lhota, kterého považujete za patrona černošického Model
klubu?
Bezesporu nejslavnější občan Černošic. Loni v květnu to bylo 105 let, co
se narodil a v říjnu bylo 75. výročí jeho tragického úmrtí. Zahynul ve věku
30 let, odešel cestou Ikarovou, jak se říká smrti letců. V roce 1920 založil
leteckou společnost Falco, dosáhl mnoha leteckých rekordů, vítězil v řadě
závodů po celé Evropě, jako první Čechoslovák přeletěl v roce 1924 kanál
La Manche. V pátek 8. října 1926 se JUDr. Lhota rozhodl provést zkoušku
nejrychlejšího sestupu z 1000 na 50 metrů. Letěl s plným zatížením a s
mechanikem Volejníkem. Při střemhlavém letu došlo k odtržení potahu křídla
a k tragickému konci obou členů posádky. Památník v Monte Celiu u Říma,
kde se havárie udála, dodnes připomíná tohoto významného českého letce,
stejně jako jeho hrob na vyšehradském hřbitově.
Foto: Miroslav Martinovský a MKČ