| Dvě manželky a dvacet dětí J. S. Bacha |  |
| Marcela Kolomacká |
Ročník 34 - číslo 2 |
Johann
Sebastian Bach měl dvě desítky potomků. Tento pozoruhodný životopisný
fakt jednoho z nejvýznamějších hudebních skladatelů je veřejnosti znám.
Méně se již ví o okolnostech, za nichž svůj život postupně spojil se dvěma
ženami, s nimiž nezvykle košatou rodinu založil.
Bach byl špičkou rozsáhlé rodinné dynastie Bachů, v níž se po několik
generací rodili dobří hudebníci. Je možné, že v tom sehrála svou úlohu
genetika - Bachové si často brali příslušnice rozsáhlého příbuzenstva -
nebyly to však nikdy sestřenice, ale spíše vzdálené příbuzné. Tak tomu
bylo i v případě první Bachovy manželky. Marie Barbora byla Johannovou vzdálenou
sestřenicí a blíže se s ní poznal v době, kdy působil jako varhaník v městečku
Arnstadt. Oba byli sirotci, a tak je přijal do svého domu starosta města
Martin Feldhaus, který byl rovněž jejich poněkud vzdálenějším příbuzným.
Johann Sebastian sice našel v Arnstadtu svou první lásku, ale jinak se mu zde
moc nedařilo. Věřící byli často nespokojeni s jeho poněkud výstředním
chováním. Nelíbilo se jim ani to, že Bach umožnil Marii Barboře zpívat v
kostele. V té době se veřejné vystupování žen na církevní půdě považovalo
za nepřípustné. Korunu všemu nasadila rvačka s členem církevního sboru,
při níž Johann Sebastian Bach roztrhal kordem svému soupeřovi oblek.
Ke sňatku s Marii Barborou se rozhodl až v době, kdy se mu podařilo získat
lepší postavení - místo varhaníka v kostele svatého Blažeje v Mühlhausenu.
Svatba se konala ve vesnickém kostele v Dornheimu poblíž Arnstadtu. Johannu
Sebastianovi bylo tehdy dvaadvacet let, nevěsta byla stejně stará jako on. Po
obřadu následovala hudební slavnost, na níž shromážděná rodina zazpívala
skladbu Johanna Sebastiana Bacha - Svatební quodlibet (dochoval se z ní pouze
fragment). Ze sedmi dětí, které měl skladatel s Marií Barborou, se dospělého
věku dožily pouze tři. Wilhelm Friedemann a Carl Philip Emmanuel se stali
hudebními skladateli, Johann Gottfried Bernhard zemřel ve studentském věku.
Bachovo první manželství skončilo po třinácti letech, kdy jeho ještě
mladá žena náhle zemřela. Byla to pro skladatele jistě velká rána, když
se vrátil z Karlových Varů, kde pobýval se svým tehdejším zaměstnavatelem
knížetem Leopoldem von Anhalt-Köthenen, a zjistil, že jeho manželka v jeho
nepřítomnosti zemřela a je již pohřbena.
Po osmnácti měsících se po druhé oženil. Vzal si o šestnáct let mladší
dívku - Annu Magdalenu. Pro vdovce s několika dětmi byl nový sňatek téměř
nutností, ovšem mnoho životopisných podrobností nasvědčuje tomu, že nešlo
o sňatek z rozumu, ale z lásky. Anna Magdalena bylo velmi půvabné dvacetileté
děvče, které navíc sdílelo Bachovu zálibu v hudbě. Byla zpěvačkou a měla
údajně velmi líbezný hlas. V tomto případě sice nešlo o sňatek se vzdálenou
příbuznou, ale i Bachova druhá žena pocházela z hudební rodiny - její
otec byl dvorním trumpetistou a strýc varhaníkem.
Johann Sebastian Bach napsal pro svou ženu dvě "klavírní notové knížky".
Najdeme s nich i milostnou píseň "Dáš mi své srdce?". Druhá
notová knížka obsahuje i krásné milostné verše: Když se mnou jsi, já
šťasten zemřu, strach nemám, že bych zbloudil v tmách, vždyť slyším tvého
hlasu zvuky a cítím dotek něžné ruky, jež spočívá mi na víčkách.
Vypadá to jako idylka, ale Anna Magdalena až tak lehký život neměla.
Porodila třináct dětí, z nichž sedm v raném věku zemřelo. Kromě péče
o početnou rodinu pomáhala manželovi i v práci - naučil ji například
dokonale opisovat noty. Z dětí, které se narodily z Bachova druhého manželství,
jsou dnes nejznámějšími Johann Christoph Friedrich, autor oratorií, kantát
i komorní hudby, a Johann Christian, představitel takzvaného citového slohu.
Byl nejmladším Bachovým synem a žil v různých evropských městech, takže
získal přezdívky "milánský Bach" či "londýnský Bach".
Nejmladším Bachovým potomkem byla dcera - Regina Susanna, která zemřela v
naprosté chudobě. Na dobročinnost byla na sklonku svého života odkázána i
druhá skladatelova žena Anna Magdalena, která Johanna Sebastiana Bacha přežila
o deset let.
Ilustrace archiv autorky