| Eva Henychová: Jsem moderní trubadůr |  |
| Venda Šebrlová |
Ročník 34 - číslo 1 |
Foto: Miroslav Martinovský
Je drobná, krásně zrzavá a spontánní. Dokáže se upřímně
zachechtat a za minutu poté mluvit s filosofickým nadhledem o vážných věcech.
Kdo chce, má do světa Evy Henychové dveře dokořán. Potkat se s může na
jejích recitálech, protože se svou kytarou jezdí naší zemí křížem krážem.
X Jezdíte ve Felicii kombi,
do které se kromě aparatury vejde občas i stopař. To sebou vozíte tolik
techniky?
Jen dvě reprobedýnky a mikrofon. U žánru, který dělám já, není víc potřeba.
Hodně zpívám v malých a intimních prostorách.
X Kdysi jste prohlásila něco v tom smyslu, že jste začala
skládat písničky proto, že se vám ty v rádiu nelíbily…
Určitě to nebylo takto natvrdo, kdoví kdy jsem to řekla a v jakém kontextu.
Ale snaha rádií, pouštět něco, co se bude líbit všem, je opravdu nešťastná.
Já kromě Radiožurnálu jinou stanici neposlouchám a po zpravodajství ho většinou
vypínám. Ale často poslouchám na ČRo Praha - rozhlasové hry a četbu.
X Patříte k těm, kteří pravidelně poslouchají sobotní
hru a nedělní pohádku?
X Samozřejmě, od malinka a snad proto mám tolik ráda mluvené slovo.
X Za posledních pět let jste odzpívala 700 koncertů,
letos jich byly dvě stovky.
Abych to ještě upřesnila, pro mě jsou to recitály - komorní vystoupení, mé
písně, jsem to já.
X Píšete ke svým písničkám hudbu i texty. Nechybějí vám
"druhé uši", které by upozornily na případnou chybu?
Jistě by se nějaká kontrola občas hodila, ale já mám svůj osobní vkus a
názor.
X Jenže vaše texty nejsou typu Dám dělovou ránu bum, bum,
bum, bum…
Už od dob středověkých trubadúrú chodí lidé od města k městu a zpívají
příběhy! Takže tento typ písní tady byl dřív než ostatní.
X Ale vy sama spíš vypadáte jako dáma, které u nohou sedí
potulný rytíř a zpívá milostný příběh…
Je to zvláštní. Když o sobě přemýšlím nebo se zabýváme s přáteli
psychologií, tak přicházíme na to, že v sobě mám hodně mužských prvků.
Přestože jsem žena každým coulem, žádná mužatka a ani necítím potřebu
být feministka a obhajovat ženská práva. Ale mám v sobě touhu ne jako muž
dobývat srdce, ale spíš nabízet ho…
X Kde se ve vás tato specifická muzika vzala? Z rodiny?
Moje maminka pouze zpívá, pochází z jižní Moravy, ze Slovácka a já jsem
se narodila ve Zlíně. Tam je pramen, s maminkou jsem od malinka zpívala
dvojhlasně a naučila jsem se spoustu písniček.
X Takže jsem rovnou ze základní školy šla na konzervatoř?
Ne, ještě jsem vystudovala gymnázium. Ve čtrnácti letech člověk ještě přesně
neví, co chce dělat a konzervatoř je hodně jednostranně zaměřená, takže
jsem si nechala tři roky na dozrávání. Dokonce jsem si myslela, že budu mít
muziku jenom jako koníčka.
X Co byste dělala?
Ještě v osmnácti, dvaceti letech jsem tíhla k péči o handicapované děti.
X Vaše písničky nejsou k broukání na ulici, ale spíš
klidné domácí poslouchání a přemýšlení.
Ono to není tak úplně pravda. Některé jsou broukací. A jak vy říkáte,
že si jimi doma omotáváte dušičku ochranným závojem, jiní to dokáží i
na té ulici. Pomáhá jim to z depresí a nabíjí pozitivní energií.
X Ale melodie i slova vašich písní jsou k zapamatování
dost těžká!
Proto vyjde zpěvníček s písněmi z obou CD - Za stěnou z papíru a Svítání.
Tam najdete notový zápis, texty a akordové značky.
X Máte opravdu tak pestré publikum, jak se říká?
To je pravda, nedávno jsem si to uvědomila na koncertu v Čelákovicích, kde
byli studenti i starci. Když přijde maminka s dítětem, tak dítě dokáže v
klidu poslouchat celé představení. Moji posluchači mají jedno společné -
nejsou to klasičtí konzumenti bulváru, ale jsou to lidé-hledači. Dokonce
ani nemají stejné duchovní zaměření, někteří tvrdí, že nevěří v
NIC.
X Takže vaše muzika nemá nepřátele?
Ale má… Někoho provokuje nejen moje hudba, ale i můj vzhled a moje chování.
To jsou lidé, kteří si myslí, že bych měla zpívat křesťanské písně,
žalmy a písně o Ježíši. Styl, který teď můžeme slyšet v některých
kostelech. Ale já nejsem ani kazatel, ani kněz a předávám své poselství
vlastním způsobem. Mám právo vidět některé věci jinak a zároveň toto
právo neberu ani jiným křesťanům.
Občas do něčeho píchnu, něco podtrhnu… Jsou konzervativní lidé, kteří
si například myslí, že jen obraz, kde je namalován kříž nebo světec, je
duchovní! Tak přemýšlí i mladí lidé, nechápou náznaky, barvy…
X Takže se zlobí, že nezpíváte v kostelech, ale ve věznicích?
V Bibli je napsáno, že se mají vězni navštěvovat. Takže to není špatně,
ale je pravda, že lidé se zavřeným srdcem to nedokáží pochopit. Spousta
lidí mi fandí, že otevřeně mluvím o vězních jako o lidech a že bych jim
chtěla dát alespoň ve svém srdci šanci. Jsou samozřejmě právem odsouzeni
za své zločiny, ale nemůžeme je zatratit.
X Kde jste zpívala?
Dvakrát na Borech, v Jiřicích, v Opavě, na Mírově, ve Valdicích, ve Světlé
nad Sázavou, v Ostravě-Heřmanicích… Chystám se na Pankrác.
X Říkáte, že každý z nás může sklouznout. Ale já
nepovažuji za sklouznutí třeba nájemnou vraždu - a právě takoví lidé na
Mírově sedí!
Ale i takoví lidé si zaslouží návštěvu, pochopení a podanou ruku. Na
koncert přijde třeba 70 vězňů a většinou jsou to podvodníci nebo třeba
dlužníci (a to se může stát každému z nás!). Ti, kteří zabili, zabili
většinou v afektu. S několika takovými muži jsem mluvila na Borech. Jeden
muž zabil svoji ženu a jejího milence; sedí tam už 14 let, teď je mu 65
let. Stal se z něj moudrý dědeček.
X Ale my takové lidi většinou vidíme v televizi, jak sedí
v soudní síni s pouty na rukou a komentáře jen oznamují jeho čin…
A proto nevíme, jak to bylo, jaká byla jeho žena. Ženské občas bývají pěkné
potvory a jestliže ji opravdu miloval… Nesmíme vidět je ten strašný čin,
vraždu, ale i to co tomu předcházelo.
Možná, že se schválně nepídím, proč jsou ti lidé ve vězení, pro mě
jsou to lidé. Jeden z odsouzených za úkladnou vraždu mi řekl, že nikoho
nezabil, ale že tam sedí právem, protože udělal spoustu jiných špatných
věcí.
X Vězňům přinášíte dar soucítění - a co dostáváte
od nich?
Díky tomu jsem přehodnotila celý svůj život. Dobře víte, že máme
tendenci neustále někoho odsuzovat; v televizi vidíme "zlé" lidi,
kteří třeba ani tak zlí nejsou! Já mám možnost je vidět z blízka. Navíc
ve věznicích se všechny situace i vlastnosti vyhrocují, takže ti lidé jsou
otevřenější.
X Jak vedle tolika zpívání zvládáte rodinný život?
Jsem vdaná dva roky a zatím děti nemáme. Můj manžel je mým manažerem, což
je po pracovní stránce báječné - jsme dobrý tým, ale strašně málo se
vidíme. Třeba jednou za čtrnáct dní, za tři neděle. A to jen na dva, na tři
dny, to stačím jen vyprat na další cestu. Ráda vařím, protože je to jiná
práce a já si přitom odpočinu. Ale můj život nemá žádnou
pravidelnost…
X Ale člověk nemůže mít všechno!
Právě, a pokud chci hrát a chci se tím živit, musím těch koncertů objet
hodně. Neberu za jeden dvacet tisíc! Ale dělám práci, která mě baví a
bez ní bych byla nešťastná.
X Myslíte, že si někdy uděláte přestávku?
Určitě ve chvíli, kdy budu chtít mít dítě. Teď bych doma být nemohla a
já nechci brát sociální dávky. Moje dítě musí mít zázemí a alespoň
rok se mu budu naplno věnovat!
X Jak odpočíváte, když věčně nejste doma?
Snažím se odpočívat na cestách: když to jde, tak dlouho spím a pak si jdu
zaplavat. Tak jak jezdím, tak obrážím bazény v okolí.
X Co na cestách jíte?
Nemusím mít maso, a když, tak jen bílé nebo hodně libové. Hodně zeleniny
a sýrů.
X Jaké víno jako Moravanka nejraději pijete?
Žádné! Jen vodu, džus a čaje. Možná proto, že u nás se vína vypije
opravdu hodně, tak mám tendenci se mu vyhnout. A taky mi po něm není dobře,
stačí malinká sklenička…
X V jakém oblečení je vám dobře?
V hodně sportovním. V zimě kalhoty, svetr a bunda, v létě nosím plandavé
šaty.
X Nemáte na sobě vůbec žádné šperky, proč?
Moje maminka je taky nikdy nenosila a já jsem ji za to obdivovala. Říkala mi,
že krása není ve špercích, ale v duši. Pak jsem samozřejmě v pubertě šperky
nosila, ale od sedmnácti už jsem zase bez nich. Nosím snubní prsten, ale ten
při koncertech sundávám. Šperky mě otravují a nehodí se ke mně ani k písním,
které zpívám. Nemaluji se a mám vlasy tak, jak mi narostly…
X Za čtenáře Naší rodiny vám přeji hodně pěkných písniček
a vnímavých posluchačů. A za sebe… můžu vám popřát tento rok bez
bouračky?!
To mi připomínáte moji rychlou jízdu v srpnu? To bylo namoklo, serpentýny a
já jsem pospíchala a skončila jsem mezi dvěma stromy a v poli. Nikomu se nic
nestalo, jen na autě byla škoda asi 90 tisíc. Ale od té chvíle opravdu jezdím
jen povolenou rychlostí!