| "Bryskni" a "pofidérní" |  |
| Vladimír Mates |
Ročník 34 - číslo 1 |
Kde se vzaly, tu se vzaly
Tož (moravismus s ohledem na závěr článku), nejdříve o tom prvním.
Mnozí zaměňují správný ypsilon za jotu (-i-), abychom použili jazyk Homérův
a sester Elefteriadu. Vzhledem k tisícileté matce češtině jsou obě její
adaptované a adoptované děti ještě nezletilci. Jungmann je nezná. Ale
pojem bryskní najdeme např. už u Viktora Dyka. Pochází z francouzštiny, z
výrazu brusque (výslovnost brysk) a má tyto významy: drsný, hrubý, náhlý,
nenadálý, neurvalý, prudký, příkrý. Autoři našich slovníků ovšem využívají
jen ty podtržené a přidávají ostrý, nešetrný, což jsou ovšem slova víceméně
negativního ladění. Nevím, proč by například bryskní odpověď nemohla být
také odpovědí pouze rychlou, překvapivou... není přece v nesouladu s
obsahem "náhlý", že? A navíc bryskní ve smyslu rychlý se už
dlouho používá!
Výraz pofidérní bych v naší slovní zásobě zařadil do přihrádky
"kojenci", případně i do škatulky "parchanti". (O nich a
padouších někdy příště.) Donedávna nebylo tohle slůvko totiž u nás vůbec
legalizováno. Poprvé jsem je našel až ve Slovníku cudzích slov (1990) přesně
v této podobě: "pofidérny (?) pochybný, pokútny". Později se začal
jeho obsah rozšiřovat o: podezřelý, (poslední výkladový slovník z r.
1994). Také o směšný (1994) a podivný (2001). V rozsáhlém Akademickém
slovníku cizích slov (1995), ani v publikaci Nová slova v češtině (1998)
či v Pravidlech (mám vydání z r. 1993, 1996, 1999) je však nehledejte. Dnes
se však běžně užívají i další významy, jako neurčitý, matný, mlhavý,
nejasný, neprokázaný, nereálný, neskutečný, nevěrohodný, nezřetelný
ap.
Pokud jde o jeho kořeny, sám varuji před svou někdejší spekulací, že
pojem by mohl být odvozen na základě latinského (to ta poznámka o latinském
původu ve Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost!) fides - víra
a naší předpony pa- či po- (pavěda, pověra, pomluva).
V Českém etymologickém slovníku (J. Rejzek, 2001) se dočteme: "Zdá
se, že se rozšířilo z lašského (severovýchodní Morava, pozn. red.) pofiděrny,
původ nejasný." Jak že se to zpívá v Jakobínu? "My cizinou jsme
bloudili..." a zatím stačilo dojít pouze k hranicím? Spějme tedy po
tom všem k brysknímu závěru: ať latina nebo laština, jistě se vám jako
mně zdá jedno i druhé poněkud pofidérní, že?