 |
Úvodník
Vlastimila Ježka Slunce v duši |
|
Určitě si všichni to gesto pamatujete: lehká úklona, pravá ruka na srdci a k tomu ta tři slova: "slunce v duši". Od kohokoli jiného by to působilo teatrálně, vypočítavě, nevěrohodně. Janu Zákopčaníkovi ale většina z nás věřila, že to přání nám všem i každému jednotlivě myslí upřímně. O rozhovor s nejoblíbenější českou "rosničkou" si řada z vás psala a Zákopčaník vás v úvodu tohoto čísla rozhodně nezklame.
Za sluncem vyrazila také naše externí spolupracovnice Alena Bímová. Její pohled na rozlohou malou středoamerickou zemi omývanou vodami Karibského moře a Tichého oceánu - pro nás stále exotickou Kostariku - zaujme nejen střídáním historických pasáží se žhavou současností, ale především osobitostí autorčina dívání se na svět. Protože do Kostariky asi vyrazí málokdo, navštívit ji můžete z pohodlí svého domova.
Spolků založených na uctívání té či oné osobnosti - většinou žijící sportovní hvězdy nebo domnělých či skutečných královen světové populární hudby - existují stovky. Společnost Jarmily Novotné sice vznikla na podobném principu, je ale v tomto směru hned několikanásobně výjimečná: Ludmila Matrtajová ji založila ve svých více než sedmdesáti letech (!), Jarmila Novotná byla operní divou, nikoli pop hvězdou a hlavním cílem společnosti je její popularizace - nikoli přihřívání se na slávě populární světové hvězdy. Jak navíc sami zjistíte, zajímavou osobností je i Matrtajová, za války i po ní sama aktivní zpěvačka. A členové této Společnosti? Na tři sta hudebníků, divadelníků,… obdivovatelů Jarmily Novotné, které dnešní předseda Společnosti Jan Machát charakterizoval jako "ty, kteří mají celoživotní potřebu dobré hudby". Nechcete se přidat?
Blaník a tajemství, které podle pověsti v sobě ukrývá, zná v Česku snad každý. Víte ale, že se kolem této národní hory rozkládá naše nejmenší chráněná krajinná oblast, kterou protíná jedna z naučných stezek? Ty pro nás už třetím rokem mapuje Karel Drábek. Vzniká tak zcela unikátní seriál, a protože Karel zároveň spravuje i naše webové stránky (www.rodinaonline.cz), najdete každou z dosud zveřejněných stezek právě tam - stejně jako všechny památky ze seriálu "skvosty církevní architektury" (dnes z východních Čech).
Historii České republiky se věnujeme programově, portrét Jaroslava Cuhry z pera archiváře KDU - ČSL Bohumila Lukeše proto rozhodně nepřekvapí. A jak dokazují preference nereformovaných (protože nereformovatelných) komunistů, upomínek na jejich oběti není nikdy dost. Příběh Jaroslava Cuhry rozhodně nešustí papírem a sedmnáct let, které strávil v komunistickém vězení, z něj dělá jednoho z nejdéle vězněných politických vězňů u nás.
A závěrem? Musím se všem omluvit. Po deseti letech, kdy pravidelně sleduji udílení Thálií, jsem před týdnem posunul jejich předávání na prkna Vinohradského divadla, ačkoli jsou od samého počátku udíleny v Národním divadle. Snad za to mohlo jarní sluníčko (tentokrát nikoli v duši). Abych tím nepřišel o závěr sloupku z minulého týdne, napíšu ještě, že zatímco Marta Kubišová vyprodala Vinohradské, Hana Hegerová zase Národní divadlo - dokonce hned dvakrát..