| Porcelánové talířa z Blankenhainu |  |
| Miloslav Burdátš |
Ročník 35 - číslo 34 |
Máme doma šest prapodivných talířů. Jsou široké přes
20 cm a jsou různě zprohýbané. Uprostřed je kroužek, jako kdyby tam měl být
šálek nebo miska, nikdy jsme však k tomu žádné misky neměli. Vespod je
značka, erb s nápisem Weimar a pod ním nápis Germany. Rádi bychom tyto talíře
prodali, starožitník v Brně nám však řekl, že je to nekompletní a že je
asi nikdo nekoupí. Mohl by nám pan Burdátš poradit, komu a za kolik je můžeme
prodat?
čtenář Jaromír K. z Vyškovska
Nedivím se starožitníkovi, že tyhle talíře odmítl koupit. Tento druh stolního nádobí u nás nemá a nikdy neměl tradici. Používal se totiž pouze k podávání jednoho jediného jídla - čerstvých mořských ústřice nebo jiných darů moře v ulitách.
Uprostřed talíře byl uložen rozkrojený citron. A pak už
stačilo jenom pokapat a vysrknout syrový obsah škeble. Všem je asi jasné,
že běžná domácnost takové talíře nepotřebovala. Užívali je většinou
šlechtici, zejména ti francouzského původu, například Rohanové.
Jak se talíře s tak netypickým využitím dostaly až na Moravu? Jednoduše.
Byly zakoupeny v podnikových prodejnách Duchcovské porcelánky. Ta totiž
kolem roku 1887 převzala pod svá křídla starou německou porcelánku
nedaleko Výmaru v městečku Blankenhain. Veškerý její sortiment se tak
dostal do nabídkových katalogů naši slavné porcelánky v Duchcově, známé
svojí značkou Royal Dux. A právě v Blankenhainu byly tyto speciální talíře
vyrobeny.
Přesně 1. července 1790 udělil hrabě Karl Friedrich von Hatzfeld povolení vyrábět v Blankenheinu porcelán zkušenému podnikateli Kristiánu Speckovi. Od samého počátku však továrna podléhala městu Výmar. To je patrné i na značkách tohoto porcelánu. Jenom krátké období bylo značkou samostatné "S" podle majitele Specka. Po několika letech přidal na značku i písmeno "W", aby tím vyjádřil příslušnost k městu Výmar. Po smrti Kristiána Specka se značka změnila. Tvořil ji již saský erb s nápisem Weimar. Po roce 1856 byl pod erb umístěn nápis Germany, to kvůli exportním zakázkám. Tato značka se používala až do roku 1917, v té době ji majitelé duchcovského závodu prodali hamburské obchodnické rodině Carstensů. Té byla porcelánka znárodněna v roce 1949 a na tradiční značku byl přidán nápis Made in GDR. Dnes je tato výrobna opět v soukromých rukou..
Porcelánka v Blankenhainu vždy vyráběla velmi kvalitní zboží. V sebraných spisech největšího německého básníka a tajného rady J. W. Goetha byl uveřejněn dopis, ve kterém velký znalec umění a krásných předmětů vysoce hodnotí krásu tohoto porcelánu a taky jeho nízkou cenu. Dnes víme, že nízká cena byla pouze ve Výmaru. U nás byla cena vyšší o dopravní náklady, obchodní marži a hlavně vysoké rakouské clo. Talíře našeho čtenáře s iridující glazurou nejsou zrovna typickým sotimentem této porcelánky. Spíše jsou známé tmavěmodré kusy s kobaltovou polevou. Ty dokonce byly vystavovány i v Praze na dnech NDR, možná si někdo vzpomíná.
Jakou mají tyto talíře hodnotu? Nevelkou, i když jsou
prokazatelně sto let staré. Doporučil bych je dát do dražby, protože v aukčním
katalogu lze přesně uvést to, co jsem napsal, a vyvolávací cenu asi 1200
korun. Věřím, že se prodají i za cenu mírně vyšší, protože dnes se čerstvé
ústřice jedí i u nás.