| Dětská traumata |  |
| PhDr. Václav Mertin |
Ročník 35 - číslo 34 |
Čas od času se setkáme s názorem, že některá životní událost může dítě poznamenat na celý život. Jednou je to čert, který přijde s Mikulášem, jindy nespravedlivá facka, hrubé slovo, zesměšnění, maso, které donutíme dítě sníst... Existují i závažnější události, jako je úmrtí milovaného člověka, fyzické týrání, zneužívání.
Když pak někteří odborníci o takových událostech hovoří, může se zdát, že takové traumatizované dítě se už celý život nezasměje, že každá další minuta jeho života je neodvratně poznamenána prožitým utrpením.
Nelze pochybovat o tom, že v lidské mysli se události propojují a někdy přetrvávají po celý život. Platí to samozřejmě i pro pozitivní zážitky. Asi napořád si z dětství budu pamatovat nádhernou vůni sobotního odpoledne, kdy maminka pekla něco sladkého. Čas od času mi něco tuto vůni připomene a mně je chvíli moc hezky. Ale že bych měl sladký celý život? To v žádném případě. Podobně to platí i pro negativní události. Je možné, že si dítě nese do života po jednom nepěkném zážitku přecitlivělost na určitou skutečnost. Ale že by takové dítě potom neprožívalo krásné chvilky, že by se nikdy nedokázalo radovat? To rozhodně neplatí.
Vůbec nepodceňuji význam nejrůznějších traumat, ovšem měli bychom se vyvarovat názoru, že nás v dětství vystraší čert a my budeme poznamenáni na celý život a navíc ve všech životních oblastech. Některým životním traumatům totiž neumíme zabránit. Přicházejí bez našeho ovlivnění, nemůžeme jim předejít ani zasáhnout, když už se stanou. Když už se tedy něco stane, pokusme se s takovým prožitkem pracovat. Netvařme se, že se nic nestalo, neříkejme nic si z toho nedělej. Dejme dítěti příležitost, aby o události mluvilo, pozorně naslouchejme, přidejme podobné zkušenosti z vlastního dětství.
Vše jde mnohem snadněji, když dítě má dobré a pevné mezilidské vztahy s blízkými osobami, když je spokojené a úspěšné, jeho činnosti mají smysl a nacházejí pozitivní odezvu, je v dobré tělesné kondici. Pokud to jen trochu jde, neměli bychom děti vystavovat traumatům. A rozhodně bychom to neměli dělat záměrně. Stále ještě opakovaný názor, že ono ho neubude, je zavrženíhodný a velice riskantní. Nevíme totiž nikdy dopředu, jak bude na dítě určitá událost působit. Naštěstí má dítě v sobě zabudovanou odolnost a sílu a většinou dobře překoná i velmi nepříznivé události.