| Krvežíznivá kráska |  |
| Rudolf Baudis |
Ročník 35 - číslo 33 |
K nejkrásnějším a nejzajímavějším rostlinkám, rostoucím u nás zejména na lehkých rašelinných půdách, patří drobná rosnatka okrouhlolistá. Její české jméno je překladem latinského názvu (Drosera rotundifolia) a dostala ho podle tvaru svých listů. Nikdo by do této křehké krásky s drobnými kvítky neřekl, že v říši naší květeny patří k nejkrvelačnějším dravcům.
Na světě je asi 130 druhů rosnatek zabydlených v nejrůznějším podnebí. Listy našich rosnatek se podobají plochým polštářkům, do nichž je zapícháno množství špendlíků s kulatými hlavičkami. Jejich tlusté řapíky vyrůstají v podobě přízemní růžice a na konci se rozšiřují do okrouhlé lopatky. Celá okrouhlá část listu je pokryta červenavými žlaznatými chloupky (tentakulemi). Každý z nich vylučuje drobnou perličku lákavého lepkavého nektaru. Ale běda drobnému hmyzu, který se dá nalákat a usedne na lístek. Lepkavé kapičky rosy mu smáčejí křídla a nohy, takže sotva na jednom místě vybředne, hned se zas přilepí. Lep ucpe dýchací otvory, takže se hmyz nebo pavouček zadusí.
Když upachtěná muška na chvíli ustane ve svém
osvobozovacím úsilí, aby si odpočinula a nabrala sil, obklopí ji mřížoví
chloupků rostliny a pak už je každá snaha malého vězně o osvobození marná.
List, podrážděný příchodem pozvaného hosta, se ovšem neujme role
hostitele, ale začne vylučovat trávicí enzymy, něco na způsob žaludečních
šťáv. Za několik minut se tentakuly začnou ohýbat kolem kořisti a list se
prohne, aby trávicí šťáva nepřišla nazmar. Někdy se kolem kořisti ovine
celý list. Když list polapený hmyz úplně vysaje a výživné látky přešly
do těla rostliny, rozevřou se opět chloupkovitá pouta, vypustí ven pouhou
chytinovou kostřičku a čekají na novou oběť.
Pozorováním těchto zajímavých rostlin a jejich chování se zabýval už
Charles Darwin, který se nesčetnými pokusy přesvědčil o tom, že rostlina
se ani neušklíbne nad zrnkem písku nebo náhodně spadlým lístkem, zato
nepohrdne kouskem hovězího nebo kuřecího masa. Jen látky obsahující dusík,
potřebný k jejímu růstu, na nějž jsou její domovské půdy obvykle chudé,
ji vyprovokují k aktivitě. Rosnatka ovšem docela dobře obstojí i bez hmyzu,
není to žádný skutečný masožravec a živočišná potrava je jen doplňkem
jejího "jídelníčku". Pokusné rostlinky přikrmované masem byly
ovšem mohutnější a vytvořily až čtyřikrát tolik semen, než jiné
rosnatky, držící nuceně masovou dietu.
Naši předkové měli pro rosnatku řadu lidových názvů jako rosička, rosnička, rosník, slunečná bylina, tentakule. Přimícháním výtažku z rosnatky do lihového nápoje vznikla oblíbená rosolka, kterou si objednávali zvláště sedláci ve venkovských hospodách, protože věřili v její léčivé a povzbuzující účinky. Díky zvláštnímu vzezření rostliny i jejímu způsobu života přičítali naši předkové rosnatkám i mimořádné léčivé vlastnosti.
Sbírali její nať a připravovali z ní léky na sklerózu,
mrtvici, nemoci oběhového systému i proti cukrovce, jak doporučoval jistý
Arnoldus Villanovanus už ve 13. století. Její léčebná moc byla vychvalována
nejen ve všech starých herbářích, ale byla též předmětem zájmu
alchymistů, kteří ji považovali za "primu materii" při přípravě
vytouženého kamene mudrců. Podařilo se jim tak dosáhnout toho, že je to
dnes rostlina poměrně vzácná a tudíž pod ochranou zákona, takže se nesmí
v přírodním prostředí trhat. Pokusy o její polní pěstování sice
selhaly, ale v každém větším květinářství nebo zahradnictví si ji můžete
opatřit. Pokud ji máte v bytě, nejlépe je umístit ji do akvária, částečně
přikrytého sklem nebo průhlednou folií, což jí vytvoří dostatečně vlhké
prostředí. Zalévejte ji výhradně odspoda měkkou vodou (dešťovou nebo převařenou).
Mezera mezi stěnami akvária a poklopem zajistí dostatečný přísun hmyzu.
Můžete ji občas přikrmit nějakou tou muškou, ale s mírou. Ani v přírodě
nemá masitou potravu každý den. Každý list totiž dokáže strávit jen několik
úlovků a pak odumírá. Na zimu rostlinu uložte do chladnější místnosti,
přezimuje v podobě pupenů.