| Historie se vrátila na Výtoň |  |
| Rudolf Baudis |
Ročník 35 - číslo 28 |
Z někdejší plavecké slávy nezůstala jen
celnice
Starobylá rybářská a plavecká osada Podskalí vznikla nedaleko Prahy už ve
12. století. Její obyvatelé se zabývali především plavením stavebního dřeva
z horního toku Vltavy, v zimě ledařstvím. Daň z dováženého dřeva se
neplatila v penězích, ale vytínáním skoro desetiny kmenů z vorů. Místo,
kde se to provádělo, dostalo proto jméno Výtoň.
V Podskalí nedaleko Výtoně byl vorový přístav a na břehu velké sklady dřeva.
V důsledku toho byla osada ohrožována častými požáry a Podskalákům bylo
vyčítáno, že za povodně r. 1890 zavinili poboření Karlova mostu špatným
uvázáním vorů, které se utrhly a ucpaly vodě průtok mostními oblouky. Příbřežní
Podskalí bylo sužováno i častými povodněmi. Proto místní obyvatelé pečlivě
sledovali hladinu řeky a vykonávali tak jakousi strážní službu ve prospěch
částí města po proudu. Svou charakteristickou tvář ztratilo Podskalí
teprve při rozsáhlé kanalizaci řeky na přelomu 19. a 20. století. Z někdejších
chaloupek, plaveckých hospod a měšťanských domů zbyla jen historicky cenná
budova někdejší celnice. Díky navážce se ocitla několik metrů pod úrovní
okolního terénu. V roce 1927 koupilo budovu město a r. 1939 ji předalo do užívání
Muzeu hlavního města Prahy, které tu vybudovalo památník starého Podskalí.
Ani jemu se ale nevyhnula loňská katastrofální povodeň. Kromě nutnosti nákladných
oprav samotné budovy to přineslo i příležitost zřídit novou expozici. Její
autor Jan Jungmann ji rozdělil na čtyři části: voroplavba, zaniklé Podskalí,
historie nákladní dopravy na Vltavě a osobní lodní doprava. Zatímco před
povodní bylo muzeum přístupné jen po předchozí dohodě, nyní je otevřeno
denně kromě pondělí za lidové vstupné 20 Kč, děti a důchodci polovic.
Dědicové plavecké slávy
K pražskému Podskalí patří neoddělitelně spolek Vltavan Praha. Více než
stovka členů současného Vltavana pokládá svůj spolek stále za "otce
Vltavana, který nemocné syny podskalské neopouští, zemřelé k poslednímu
lůžku provází a zmrzačené hojí, vetché podporuje a tak od nouze pomáhá",
jak stojí v zakládací spolkové listině datované 2. června 1871. Mezi zakládajícími
členy Vltavana byli význační pražští občané a šlechtici, patronem se
stal primátor František Dittrich, který se podílel i na tvorbě tradičního
vltavanského kroje inspirovaného uniformou francouzského obchodního námořnictva.
Povinností všech členů Vltavana od té doby je opatřit si pro slavnostní příležitosti
lakovaný papírový klobouk se stuhou, modré sako se zlatými knoflíky, červenobíle
pruhovanou košili a černé (v létě bílé) kalhoty převázané širokou šerpou.
K parádnímu průvodu patří i historické prapory uchovávané matkou praporu
a šesti kmotrami. Vltavané nejsou mrtvým spolkem, ale kromě několika vlastních
každoročních akcí jsou vítáni na nejrůznějších společenských událostech
města. Podařilo se jim shromáždit tisíce předmětů a dokumentů souvisejících
s řemesly vykonávanými při řece. Od roku 1959 spolupracují s Muzeem hlavního
města Prahy a vltavanské sbírky se staly i součástí nové muzejní
expozice na Výtoni. Byla to v sobotu 21. června veliká sláva. Celé
odpoledne vyhrávala dechová kapela Vltavanka, stovky návštěvníků vozil po
Vltavě parník Vltava, v ceně vstupného byla i pečená klobása a prohlídka
muzea Podskalí.
Když se ruka k ruce vine, tak se dílo podaří
Ke zdaru velkolepé slavnosti znovuotevření muzea Podskalí na Výtoni přispěli
svou účastí i pražští ostrostřelci v dobových uniformách, se šavlemi a
puškami.
Pražští ostrostřelci (Pražské měšťanské ostrostřelecké sbory), jsou
občanským spolkem, který sdružuje zájemce o vojenskou a městskou historii
Pražských ostrostřelců, jejichž první sbor byl založen už roku 1360. V
době panování Lucemburků se jim říkalo lučištníci a kušaři. Od středověku
sloužily ke cvičení ve střelbě pražské ostrovy Štvanice a Střelecký
ostrov až do konce 19. století, kdy zdokonalené zbraně s větším dostřelem
začala ohrožovat obyvatele na přilehlých březích řeky. Dnešní ostrostřelci
se plně přihlašují k odkazu svých předchůdců a to včetně práv i
povinností. Stanovy spolky byly schváleny Ministerstvem vnitra ČR poslední
den roku 2002.
Gardě velí hraběnka
Patronkou a kmotrou spolku je Jelena hraběnka z Aichelburgu. Šarmantní paní
hraběnka, která se netají svými sympatiemi k fešným ostrostřelcům, patří
ke starobylému rodu, jehož předek Kryštof byl povýšen do šlechtického
stavu už r. 1500 a hraběcí korunka mu přibyla do erbu r. 1787. Do Čech přišli
Aichelbergové v první polovině 19. století, kdy získali Maršov, Neustupov
a Lázně Bělohrad. Tím byla založena česká rodová větev. Do života české
společnosti se zapsali zejména Vladimír Aichelberg, mecenáš kultury a
divadla a jeho syn Artur (1873 - 1936), který se na počátku 20. století oženil
s Marií Hilbertovou, herečkou Národního divadla. Za druhé světové války
rodinu pronásledovali nacisté, po ní zase komunistický režim. Dnešní
hlava českých Aichelbergů, hrabě Vladimír (* 1945), je vyučeným opravářem
elektrických přístrojů.
Lidé od řeky mají dodnes, podobně jako jiná tradiční řemesla i svůj rázovitý
jazyk. Na té vydařené slavnosti znovuotevření muzea Podskalí se navzájem
i se svými hosty loučili s přáním šťastné plavby, což se v řeči plavců
řekne "Na vlčí mhu!" Což přejeme i vám, čtenářům Naší
rodiny.