|
Nejmladší sopka na našem území si ovšem zasluhuje ochranu. Otázkou však je, jakou. Je jasné, že jinak je nutno chránit přirozené přírodní útvary, jinak staré lomy, jinak rostliny a ještě jinak třeba vodní tok. To, co něčemu prospívá, u něčeho jiného vede k bezpečnému zničení. Nejčastěji se však provádí "univerzální" ochrana - kdy se fakticky nedělá nic. V literatuře se dočtete, že v lomové stěně lze pozorovat pestře červeně zbarvené sopečné vyvrženiny (tuf, sopečné pumy), jejichž vodorovné uložení ukazuje sled sopečných výbuchů. Opravdu je najdete, ale už jen na malé části zcela zasucené lomové stěny. Horniny můžeme pozorovat jen tam, kde byl okraj odkopán. Jinak je celý lom přeměněn v louku - sice hezkou, ale takových máme stovky a tisíce. Na konci 18. a na začátku 19. století ještě geologové zcela nevěděli, jak vlastně horniny vznikají. Byli rozděleni ve dva tábory - neptunisty a plutonisty. Neptunisté soudili, že horniny vznikají usazováním ve vodním prostředí, a že tedy i Komorní hůrka má svůj původ v uhelných slojích, které později vyhořely. Plutonisté naopak zastávali názor, že je sopečného původu. Komorní hůrku v té době navštívili a studovali přední světoví odborníci. Vznik Komorní hůrky ve své době nebyl zdaleka tak jednoduchý, jak se jeví dnes nám. Sopečný popel vypadá jako struska a škvára. Podobně však může vypadat i hornina, kterou vypálila hořící uhelná sloj. Uhlí se totiž může samovolně vznítit a právě tam, kde sloj vychází až na povrch, běžně najdeme vypálené horniny. V sopečném popelu na Komorní hůrce najdeme i kusy hornin, které sopka utrhla v hloubce a vynesla na povrch. A nakonec nejdůležitější argument - i v chebské pánvi jsou uhelné sloje. O problém se zajímal i básník J. W. Goethe. Tam, kde nebylo možno zjistit vše pozorováním z povrchu, zbývalo jediné - podívat se pod sopku. Proto v letech 1834 - 1837 nechal Kašpar hr. Šternberk do úbočí Komorní hůrky razit štolu. V té době to byl odborník nejpovolanější - byl to náš nejlepší znalec hornictví, jeden ze zakladatelů Národního muzea v Praze, vlastnil i uhelné doly v okolí Radnic. Odtud také povolal zkušené horníky. Ražení štoly vůbec nebylo snadné, trvalo celé tři roky. Chodba nakonec dosáhla sopouchu. Spor byl rozřešen - Komorní hůrka je sopka. Nebyla asi nikdy moc divoká. Prostě komorní - sem tam nějaké to vyfouknutí popela, jeden výron lávy a dost. Není divu - vznikla až v poslední, závěrečné fázi sopečné činnosti na našem území. Má i svoji sestřičku - téměř dvojče - blízkou Železnou hůrku. Železnou snad proto, že na obou našich nejmladších sopkách byly nalezena mineralogická vzácnost - plátky přírodního čistého železa.
Pro historii geologie je Komorní hůrka místem téměř posvátným. Pro Goethovy ctitele také - ostatně je tu i jeho památník - ve skále zasazená pamětní deska a reliéf jeho hlavy. Je tedy pochopitelné, že i na Komorní hůrce byla zřízena naučná stezka. Nepokoušejte se ji však najít - zmizela. Každou naučnou stezku je nutno udržovat a opravovat. Většinu našich naučných stezek zhotovili místní nadšenci, financovány byly pouze jednorázově z nejrůznějších dotací a grantů. Pokud se tato situace nezmění, budou naučné stezky vznikat a opět zanikat. Je však škoda zbytečné práce těch, kteří naučnou stezku zhotovili. V případě Komorní hůrky vedla naučná stezka po
turistických značkách. Vydejte se klidně na cestu - hlavní lom nemůžete
minout a odtud dojdete bezpečně až ke Šternberkově štole po běžných
turistických značkách. Doprava Turistické cesty Cyklotrasy Zajímavosti v okolí |
|
Titulní strana - Archiv -
Komentáře -
Rozhovory - Reportáže -
Zamyšlení -
Fejetony - Spolky a řemesla -
Rodinky - Kultura
- Cestujeme -
Příroda -
Technika - Kostely -
Pišme, slyšme -
Život ve víře -
Redakce
|