| Peníze ze zelené lékárny |  |
| Rudolf Baudis |
Ročník 35 - číslo 27 |
V
létě si babička s dětmi často vyšla na procházku. Přitom sbírala
byliny, které pak doma usušila a schovávala pro potřebu. Když byl někdo
nemocen, to už babička měla koření přihotově, lékaře ona jaktěživo
neměla. Mimo to přinášela léčivé koření do domu jakás baba z krkonošských
hor, a to babička ve zvláštní opatrnosti měla a množství ho odkoupila.
(Božena Němcová)
Kdysi, za časů našich babiček, visely snad na každé půdě svazky sušených
léčivých bylin, ať už zaháněly jednotlivé neduhy nebo měly účinky
univerzální. I když se dnes větší část léků vyrábí uměle, léčivé
rostliny neztratily na významu, často je užíváme např. v podobě bylinných
čajů. Když jdete pro lék do lékárny, můžete se zpravidla spolehnout na přívětivé
přijetí a odbornou radu magistrů, ale také vás to obvykle něco stojí. Na
rozdíl od těchto lékáren lidských, ty přírodní Boží mohou být naopak
zdrojem výdělku. Podniky zabývající se zpracováním léčivých rostlin
(např. Leros, nástupce někdejšího národního podniku Léčivé rostliny),
mají své výkupny v řadě měst a nemusíte tam osobně, stačí zásilku
poslat poštou. Výkupny jsou např. v Brně, Strážnici, Uherském Brodu, Třebíči,
Slatiňanech, Havlíčkově Brodu, Rychnově nad Kněžnou, Nepomuku, Plzni, Žatci,
Ústí nad Labem, Chebu atd..
Stále platí, že není na světě bylina, aby na něco nebyla a že pro každou
nemoc je nějaká bylina. Asi polovinu léčivých rostlin pěstují farmáři a
družstevníci ve velkém, druhá polovina potřebné drogy pochází z individuálního
sběru. Některé účinné přírodní látky organická chemie neumí vyrobit
nebo by to bylo neúměrně drahé. Nákupní ceny za kvalitní léčivé
rostliny jsou v současnosti tak vysoké, že se mohou stát významným vylepšením
domácího rozpočtu. Platí to ovšem při dodržení určitých zásad.
- Sbírejte jen ty rostliny, které dobře znáte
- sbírejte jen ty části, které poskytují žádanou drogu a v době, která
je pro každou rostlinu určena
- nesbíráme po dešti, v blízkosti silnic a rostliny napadené škůdci nebo
ošetřené chemickými prostředky
Při volbě rostliny se nenechte zlákat jen cenou. Důležitější je vycházet
ze znalosti výskytu druhu ve vaší blízkosti. Na stanovišti s bohatým výskytem
lacinější rostliny bude vaše práce mnohem rentabilnější, než kdybyste
paběrkovali tam, kde je několik rostlin s vysokou výkupní cenou. Např. když
na stráni tu a tam zahlédnete kvetoucí hluchavku, ale kolem potoka je celý
prales kopřiv, vemte raději pytel a srp a vydejte se na kopřivu. Ale i v hojném
porostu se výsledky značně liší: Např. za hodinu můžete při stejné píli
nasbírat 3 kg listu jitrocele, kilogram lipového květu, 15 kg natě kopřivy,
či pět kilo heřmánku. 
To
vše v syrovém stavu. Ze sesychajícího poměru a výše výkupní ceny můžete
vyhodnotit výnos ze sběru jednotlivých rostlin.
Já bych si asi nevybral hluchavku ani diviznu i když ceny vypadají lákavě,
ale pustil bych se do kopřiv. Natí se v tomto případě myslí horní část
rostliny v délce do 40 cm, bez kořenů a tloušťka stonku nesmí přesáhnout
5 mm. Ale i tak přibývá při sběru rychleji než kterákoli jiná... Cena se
může snížit až o 40 %, pokud droga není v první jakosti. Platí zásada,
že při sušení si má rostlina uchovat původní barvu. Některé proto není
možné sušit na přímém slunci nebo při umělém teple nad 40 stupňů. Zatímco
květy schnou asi tři dny, u natě musíme počítat se dvěma týdny. Pro
odeslání do výkupny se nejlépe hodí krabice nebo papírové pytle. Ne každý
rok se vykupují všechny léčivé rostliny, proto je dobré se předem
informovat o seznamu vykupovaných rostlin a jejich cenách.
Nejlákavější se mohou pro letošní rok zdát výkupní ceny divizny (280 Kč),
hluchavky (700), hlohu (270), heřmánku římského (220) či slézu (245). Výnosnější
ovšem mohou být: borůvka černá (230), list jetel hořký (vachta) -180, bez
černý plod (60), kopřiva dvoudomá list (30) a nať (25). Kromě kopřivy
bych se poohlédl nejspíš po heřmánku římském, který se někde hojně
vyskytuje a dá se dobře i pěstovat. Má příznivý poměr sesychavosti (6:1)
a zájem o jeho výkup je stálý, protože je nejen složkou četných léčivých
přípravků, ale také přísadou do oblíbeného alkoholického nápoje. Při
výrobě fernetu se ročně spotřebuje pět tun sušeného heřmánku.