| Obtížný hmyz i domácí mazlíček |  |
| Rudolf Baudis |
Ročník 35 - číslo 26 |
Ten pozoruhodný šestinohý tvor bývá v různých krajích
pojmenován po některém málo oblíbeném národě sousedním: rus, francouz,
prušák, šváb nebo prus. Svědčí to o tom, že ho nemáme v lásce, zvláště
když se objeví v kuchyni nebo ve špíži. Přibývá ale lidí, jimž
nahrazuje přítulné chlupaté domácí mazlíčky.
Ve dne se skrývá ve skulinách, v noci vylézá za potravou a ohlodává vše,
co je k jídlu. Možná, že by nám nevadilo podělit se s ním o trochu
potravy, kdyby za sebou nezanechával nepříjemně páchnoucí stopy. V přírodě
je ale každý z téměř tři tisíc druhů švábů nadmíru užitečný,
likviduje organické zbytky.
Některé druhy švábů mají křídla, jiné, nebo alespoň jejich samičky, křídla
nemají. Ale ani velká křídla z nich nedělají dobré letce. Jejich dlouhé
a štíhlé nohy se sice snadno ulamují, ale obvykle zase dorostou. Samičky
kladou vajíčka do zvláštních schránek - ooték - připomínajících
dámskou kabelku. Na rozdíl od dam ji nikde nezapomínají a nosí ji pečlivě
až do vylíhnutí potomstva. Množí se zejména v místech, kde mají dost
potravy a kde je nikdo neruší častým úklidem. Ze zanedbaných bytů se ovšem
rychle rozlézají dál. Při deratizaci domů je proto třeba nevynechat žádný
byt. V dávných dobách, kdy na Zemi nebyli savci ani ptáci a ještěři se
teprve pomalu stávali pány planety, měli ji už dávno osídlenou švábi. Žili
tu už před třemi sty miliony let, za tu dobu přežili celou řadu katastrof.
Jsou totiž velmi odolní vůči jedům i radiovému záření. Říká se, že
budou jediní, kdo přežijí případnou atomovou válku.
Neobyčejný seismograf
I my jsme schopni vnímat otřesy půdy, musí to být ovšem projíždějící
náklaďák nebo rovnou zemětřesení, abychom je zaznamenali. Šváb má ale v
podkolení zváštní orgán, patřící mezi divy přírody. Zaregistruje kmit
o velikosti stomiliontiny milimetru. To je tak nepatrný pohyb, že si to ani
nedovedeme představit. Kdybychom narostli do výšky 175 tisíc km (v takovém
přáípadě by si člověk stojící na Měsíci mohl podat ruku s přítelem
stojícím na Zemi), pak by tento výkyv měřil jeden milimetr. Není divu, že
šváb snadno reaguje na kroky zvířete nebo opatrně našlapujícího člověka,
způsobující otřesy, které citlivý orgán švába vnímá jako zemětřesení.
Rovněž paměť bychom v jistém smyslu mohli švábům závidět. Učí se i
bezhlaví jedinci a každý článek jejich těla je schopen si zapamatovat např.
to, že při cestě bludištěm je třeba se vyhýbat elektrickým úderům. Učenlivosti
švábů si povšimli milovníci hmyzu a v poslední době přibývá lidí, kteří
je chovají jako domácí mazlíčky. Spíše ovšem tropické druhy měřící
až 12 centimetrů. Cvičení švábi přiběhnou na zavolání, a dokáží si
zapamatovat, že když proběhnou vymezenou dráhu, najdou na konci úkryt s
potravou. Toho se využívá při pořádání běžeckých závodů. Nedávno v
jedněch z nich zvítězil šváb v drezu televize Prima.
Rusi a rusci patří k menším druhům švábů a liší se také barvou - jsou
špinavě žlutí. Protože mohou mít i několik generací do roka, mnohde
vytlačují švába obecného, který ke svému vyvoji potřebuje celý rok. Někteří
švábi žijí v mraveništích., kde se přiživují na houbách, které si
mravenci namáhavě pěstují. Když se přemnoží, musí si hledat nové bydliště.
Na rozdíl od mravenců ovšem nejdou "po svých". Malí švábíci se
přichytí na hlavě okřídlených mravenců a cestují společně s nimi. Do
nového mraveniště si tak mravenci přinesou i své spolubydlící. Některé
druhy švábů se dokáží před svýmí přirozenými nepřáteli ukrýt na
dno tůní, jsou tedy i zdatnými potápěči. Tu a tam se u nás vyskytnou i
velké druhy zavlečené se zbožím z teplejších krajin a celkem dobře se přizpůsobí.
Při teplotě asi 6 stupňů pod bodem mrazu švábi hynou, takže stačí v zimě
důkladně vyvětrat. Zdá, se, že se u nás švábi objevili teprve před několika
sty lety, ale i tak se dostali do řady pověstí. Věřilo se, že ohryzávají
člověka ve spánku, že dokážou vyhledávat poklady, ale také že mohou předat
člověku svou odolnost proti nemocem. Když se sedláci stěhovali, brali si s
sebou pár švábů pro štěstí, takže se rozšířili i do míst, kde je
lidé dřív neznali. Kořalka s přísadou švábů měla pomáhat proti
vodnatelnosti či zápalu plic, prášek z rozdrcených švábů se podával při
zánětech. Možná, že je v těle tohoto hmyzu přece jen nějaká účinná
látka a není vyloučeno, že v budoucnosti budeme zase užívat švábí
medicínu.