| Marin Severa: Z reportéra úředníkem |  |
| Milan Šimáček |
Ročník 35 - číslo 24 |
Narodil se v
metropoli moravského Horňácka - Velké nad Veličkou - a tvrdohlavost "chuapa
z kotárů" nezapře. S ní prošel proměnou ze středoškolského kantora
v zapadlém pohraničním městečku na jednu z nejpopulárnějších tváří
televizní obrazovky. Před časem ho ovšem potkal stejný osud jako dnes
polozapomenuté kolegy Merunku s Jurinovou. Nyní se čtyřnásobný držitel
Ceny TýTý snaží prosadit jako expert na spolupráci s médii u ministra zemědělství.
Martin Severa (nar.1956) vystudoval fakultu tělesné výchovy a sportu UK, začínal
jako středoškolský učitel, zlomem v jeho kariéře byl úspěšný konkurs
do Československé televize v roce 1992. Čtyřnásobný držitel divácké
Ceny TýTý je od srpna minulého roku mluvčím ministerstva zemědělství. S
manželkou Pavlou má dceru Martinu (23 let) a syna Adama (17). Žijí v Uherském
Ostrohu na jižní Moravě.
Jak je to s vašimi kořeny?
Maminka je Veličanka, otec pochází z Brna a na Horňácko se přiženil. On
totiž hrál na housle a ve věku, kdy studoval vysokou školu, si sebekriticky
přiznal, že z něj houslový virtuos nebude (což příšerně zklamalo mého
dědečka), navíc se mu zalíbil slovácký folklór, začal pravidelně navštěvovat
brněnský "Slovácký krúžek", a tam se seznámil s mojí maminkou.
Na Horňácku pak hrával dokonce i s Majstrem Joženou Kubíkem. Jožena ho
osobně na hraní zvával, a jak Majstr často komolil jména, tak v případě
mého otce říkával: "Zítra budu hrát s Heverú!"
Moji rodiče se též dlouhá léta velmi angažovali při organizaci tradičních
červencových Horňáckých slavností", takže i když se ze mne
folklorista nestal, znám velké množství místních "sedláckých aj táhlých",
zahraji je na klavír i na kytaru. Jsem zkrátka velmi aktivním obdivovatelem
horňáckého folkloru!
Vystudoval jste Fakultu tělesné výchovy a sportu
Univerzity Karlovy v Praze (promoval r. 1980) a po absolutoriu působil jako
pedagog na SEŠ ve Veselí nad Moravou. V tomto období jste získal titul
"Trenér roku", připomeňte prosím…
Navázal jsem tak na svoji sportovní kariéru. Když mi bylo 12 let a začal
jsem dělat aktivně lehkou atletiku - skok do dálky - řekl jsem si, že
jednou musím skočit 7 metrů. Toto číslo je moje životní frustrace. Mám
osobní rekord 699 cm a dnes samozřejmě vím, že víc už nikdy neskočím…
Ale k vaší otázce: od roku 1981 až do svého vstupu do Československé
televize jsem vedl
ve Veselí nad Moravou atletický oddíl mužů i žen (převážně mladších
dorostenek!) a titul "Atletický trenér roku okresu Hodonín" jsem
dostal především za to, že se mi vždycky podařilo s některým svěřencem
(svěřenkyní) nominovat se na mistrovství České republiky. Největším
talent, jaký jsem kdy trénoval, byla Blanka Hánová v "mojí"
disciplíně - skoku
do dálky.
Mluvíte slušně francouzsky - vím, že je to pozůstatek
roku 1985, kdy jste pracovně vycestoval do Francie. Jak k tomu došlo?
Už když jsem jako malý kluk uléhal večer do postele, musel jsem se těšit.
Na něco příštího, následujícího. Hledal jsem si takové mezičasy:
dostat se na gymnázium, dobře odmaturovat, být přijat na vysokou školu, složit
úspěšně státnice… To všechno proběhlo, já začal učit,
a za pět let mi došlo, že už se nemám na co těšit! Že nemám před sebou
žádný další mezičas! Co budu dělat? Náhodou jsem se dozvěděl, že ve
Francii končí svoji pedagogickou praxi jeden český učitel, a šel cílevědomě
za tím, že mám o tuto práci zájem. Po mnoha pohovorech jsem skončil až na
ministerstvu školství v Praze. Francouzsky jsem příliš neuměl (učil jsem
se tento jazyk jako samouk po večerech doma v kuchyni teprve třetím rokem),
ale snažil jsem se působit přesvědčivě. Do Francie jsem nakonec opravdu
odjel, působil v Nimes na Klasickém lyceu Alphonse Daudeta, a učil tam češtinu.
Poznal jsem Francouze všech sociálních vrstev, krásu jejich země, jejich
problémy. Věděl jsem, co všechno kapitalismus znamená, a proto, když pak přišel
náš listopadový převrat, nepatřil jsem mezi naivní snílky, a tím pádem
nejsem dnes nijak rozčarovaný. Myslím, že vývoj u nás jde správným směrem
a tempem, které jsme nečekali. Lidé bez zkušeností a rozhledu to však často
nedokáží ocenit.
Který
rozhovor se vám z televizní redaktorské praxe nikdy nevymaže z paměti?
Ten, který jsem před 10 lety dělal s poslancem Kopřivou (ODS, bratr současného
generálního sekretáře České katolické charity) před jeho usednutím do křesla
generálního ředitele ČTK. Pozval jsem si pana Kopřivu k mikrofonu a zeptal
se: "Myslíte si, že je správné, aby tuto funkci vykonával straník?"
Jasné odpovědi jsem se nedočkal, proto jsem otázku suše zopakoval. "Já
si myslím, že je to možné," řekl pan Kopřiva. "Ale myslíte si,
že je správné, aby tuto funkci vykonával straník?", položil jsem tutéž
otázku do třetice. "Myslím si, že to je možné. A pokud to je možné,
tak je možné, že je to i správné!"
Tento výrok pak dlouho visel snad ve všech kancelářích novinářů. Dokonce
ho citoval náš přední kritik a publicista Vladimír Just, a pochválil přitom
veřejnoprávní televizi a jejího redaktora, který se nedal vyvést z
konceptu a šel neústupně ke kořenu věci. Vladimír Just tenkrát zdaleka
netušil, že onen profesionál pracuje v televizi teprve měsíc a půl.
V současné době začíná vaše ministerstvo kampaň na
podporu tuzemských potravinářských výrobků. Je mi osobně sympatická, ale
byla skutečně nutná?
Spustily ji všechny země před námi. Na základě zkušeností z Rakouska
jsme usoudili, že nás zavalení zbožím z členských států čeká. Naše
potraviny jsou ovšem dražší než levné dovozy, ceny navíc uměle snižují
supermarkety. A my chceme, aby člověk jedl potraviny ze svého mikroklimatu,
kde žije!
Vy sám to dodržujete?
Pravda, že víno piju téměř výhradně francouzské, sýry a uzeniny pak
tuzemské i ze zahraničí. Ale to je dáno tím, že jsem gurmán. Přímo nesnáším
knedlíky, bůčky a podobné mastnoty.
S naším ministrem jsem objel spoustu potravinářských výroben a mohu zodpovědně
prohlásit, že máme kvalitní potraviny. A po vstupu do EU budou ještě
kvalitnější! V konkurenci slabí neobstojí. Vím, jak třeba v masokombinátu
v Plané nad Lužnicí zabíjejí zvířata, že to není v šoku, zvířata se
navzájem nevidí, nejsou vystresovaná.
Sám si takhle vybírám jogurty.
Náš domácí jogurt je dobrý příklad a navíc kvalitní produkt. Pribináček
je přímo špičkový! Naopak Danone je umělá záležitost. Chceme čelit přílivu
zahraničního zboží.
Spotřebitel si to začíná uvědomovat?
Ano, a my jsme uhájili tvarůžky, slivovici i rum. Posledně jmenovaný se
jenom přejmenuje
na tuzemák.
Američané jedí všude na světě totéž...
Američané a Italové. My se v oblasti výroby potravin skutečně nemáme za
co stydět. A to je základní princip naší kampaně: potravina musí být z
českých surovin a musí být vyrobena
na území českého státu. Nevylučujeme tímto kapitálovou účast v podnicích,
naši podporu
ale nedostane podnik, který sice vlastní Češi, zaměstnává Čechy, ale rajčata
ke svému kečupu dováží ze Španělska.
Lze po zavedení nových směrnic očekávat zkvalitnění
tuzemských lahvových vín?
Naše výroba vína pokryje jenom 50 % naší spotřeby, proto dovážíme. Ale
kvalita se jistě zlepší. Je tzv. zóna A a zóna B. Evropská unie nám přiřkla
(konkrétně Moravě) tvrdší zónu B, tzn. vyrábět víno bez doslazování!
Výroba se sice prodraží, ale výsledný mok bude lahodnější! Do vstupu do
EU můžeme rovněž vysazovat vinice dle libosti. Po vstupu jen 2 % ročně z
celkové výměry, ale mimo to můžeme osazovat vinice, které byly vyklučeny
před méně než osmi lety.
Nebyl pro vás bolestivý přerod z televizní ofoukávané
hvězdy ve státního úředníka?
Byl dost zásadní. Obecně jsou totiž u nás média namířena proti státní
správě, to poznáte už z formulace či intonace otázky. Novináři se často
/na můj vkus/ málo snaží zjistit podstatu věci, často mají názor již předem
zformulovaný.
Jak konkrétně vypadá váš pracovní den?
Mluvčí není a nemusí být praktický zemědělec. Mluvčí je tam proto, aby
manažersky koučoval mediální obraz resortu, konkrétně jeho současného
ministra Jaroslava Palase.
Od svého nástupu jsem neměl "šedivý" den. Čtrnáct dnů po mém
nástupu propukly povodně. Vodní hospodářství spadá taky pod náš resort,
takže jsme objížděli toky a likvidovali škody po povodních. Postavení šedesáti
nových domů jsme zařídili do vánočních svátků! Nejvíce jich bylo v jižních
Čechách: v Blatné a v Metlích. Pak jsme jezdili kvůli kapitole zemědělství
na zasedání kodaňského summitu. Současně má ministr pravidelná zasedání
vlády a parlamentu. V těchto chvílích "volna" sedím při běžné
práci v kanceláři a na svojí elektronické adrese: severam mze.cz. zodpovídám
dotazy. Každý den se něco nového naučím a to mě na tom baví, toto nejvíc
oceňuji.
A jak prožívá rodina vaše dojíždění za prací?
Myslím, že moje rodina o mne ochuzena není. Po téměř 25 letech manželství
se mi jeví,
že mnohem zrádnější je, když tatík přijde každý den v 15 hodin domů,
a večer odchází
do hospody. Moje situace je ideální: jako manželé si od sebe krásně odpočineme,
pak se
na sebe krásně těšíme.