| Haló haló… Zde vysílací stanice Radiojournal |  |
| Rudolf Baudis |
Ročník 35 - číslo 24 |
Kdekdo asi ví, že před 80 lety, 18. května 1923 zahájil náš rozhlas, jako první na kontinentu, své pravidelné vysílání ze studia ve stanu vypůjčeného od skautů. Jako vysilačka sloužilo letecké zařízení pro radiotelegrafické vysílání meteorologických zpráv, takže poslech byl rušen nepříjemným stálým tónem.
První rok se novinka označovala slovem radio a vznikaly i další slovesné novotvary jako Radiojournal, Radioplác, radioposluchač, radiokoncert atd. Radiojournal pak vyhlásil a vypsal (vycházel i časopis téhož jména) soutěž pro posluchače o nejvhodnější český název. Z často podivných vymyšlenin jako hudbomluv, dálkozprav a pod. se žádný neujal. Autorem termínu rozhlas se stal profesionál, redaktor Národních listů Richard David, který se inspiroval překladem anglického slova broadcasting (rozhoz, rozsev, rozšiřování).
Už v následujících letech, s tím jak přibývalo rozhlasových koncesionářů a přijímačů, však došlo k rychlému rozvoji techniky, rozsahu vysílání i úrovně pořadů a vznikala první rozhlasová studia.. Obstarávání pořadů se dělo ve velkých městech (Brno, Bratislava, Ostrava, Praha), ale vysilače se stavěly mimo tato města. Blízký silný vysilač tehdy téměř znemožňoval příjem těch vzdálenějších. Proto byla pražská stanice postavena v Liblicích u Českého Brodu. Anténu tohoto vysilače nesly dva stožáry vysoké 150 m. Věže stály na porcelánových izolátorech. Anténa měla tvar T a pod zemí měla svůj protějšek v podobě sítě z bronzových drátů o průměru 4 mm. Na její vytvoření se spotřebovalo 40 km drátu.
K vysilačům se program dostával kabelovým telefonním vedením, které umožňovalo i spojení se zahraničím. Počátkem třicátých let tato kabelová síť už Prahu, kromě zmíněných domácích měst, spojovala i s Německem, Francií, Španělskem, Anglií atd. Vlákna tehdejších lampových vysilačů musela být pro správnou funkci žhavá a lampy pod napětím 18 00 voltů se chladily vodou. Ohřátá voda se pak ochlazovala ventilátory. Budova vysilače byla před zpětným vlivem antény chráněna obložením ze silného měděného plechu. Tehdejší rozhlasoví technici to tedy neměli jednoduché. Během krátké doby museli zvládnout spoustu technických novinek, jimž se na žádné škole nevyučovalo.
Rozhlasová prvenství
Známe dnes sice jména mnohých redaktorů, hlasatelů a účinkujících z
rozhlasových začátků, ale na ty, kteří úspěch rozhlasu zajišťovali v zázemí,
se často zapomíná. A nebylo těch evropských a světových prvenství našeho
rozhlasu málo. Už 2. srpna 1924 se uskutečnil první nepřímý přenos ze
sportovního utkání. Před třiceti lety, před 50. výročím tohoto přenosu,
mi jeho aktivní účastník pan Jiří Hojer vyprávěl, jak se to seběhlo:"V
letenské aréně tehdy mělo dojít k boxerskému utkání, o které byl velký
zájem, takže bylo dlouho dopředu vyprodáno. V mezinárodním mači se měl
utkat náš populární borec František Růžička alias Frank Rose s americkým
boxerem černé pleti Rocky Knigtem. Protože jsem byl poměrně známý jako
aktivní boxer, obrátili se na mě pracovníci radia a požádali mě, abych
ten zápas komentoval.
Dali mi do ruky telefon spojený s kbelskou stanicí a mým úkolem bylo do něj mluvit. Na druhém konci drátu seděli dva písaři zapisující moje dojmy ze zápasu a popis prostředí. Z tohoto zápisu pak tehdejší hlasatel Adolf Dobrovolný četl průběh zápasu do rozhlasového mikrofonu. Posluchači se tedy dozvídali děj z Letné jen s několikaminutovým zpožděním."
V únoru 1925 došlo k přenosu opery z Národního divadla,
v následujícím roce komentoval Josef Laufer první přímý přenos z
fotbalového utkání. Československé rádio angažovalo první ženu jako
hlasatelku, při příležitosti pohřbu prezidenta Masaryka se uskutečnila
nejdelší reportáž, při níž se během více než pěti hodin střídalo
deset reportérů, a ranní tělocvik patří mezi nejvytrvalejší rozhlasové
pořady na světě - vysílal se rekordních 62 let..
A kdybyste si chtěli poslechnout všechny pořady, které stanice Československého
a Českého rozhlasu od svého vzniku odvysílaly, proseděli byste u přijímače
400 let.