| Platnost obětované mše svaté |  |
| Jan Gerndt |
Ročník 35 - číslo 24 |
Stalo se mi, že kněz měl obětovat mši za mého manžela,
ale při mši to neoznámil, pak se omlouval, že zapomněl. Je takováto mše
platná a má se za ni v takovém případě platit?
Otázka zřejmě sleduje problém platnosti takové mše, jejíž úmysl nebyl
explicitně vysloven např. při přímluvách nebo na začátku či na konci
bohoslužby. Podstatné je, aby celebrant vzbudil úmysl obětovat mši svatou
za toho, za něhož býti obětována má. Intence mívá kněz zapsány v intenční
knize nebo diáři. Obvykle podle tohoto zápisu ohlásí, že tato mše svatá
je obětována za toho a za toho.
Může se ovšem stát - což je zřejmě případ naší čtenářky - že kněz zapomněl jméno, které má v intenční knize zapsané nebo které třeba jen ústně přislíbil. Například jistého zesnulého Antonína Nováka. Vzbudil-li však v duchu úmysl obětovat mši svatou za toho, koho tam má zapsaného (popřípadě za toho, za nějž obětovat slíbil), byla jistě tato mše svatá platně obětována, byť to jméno přímo vyslovené nebylo. Proto ze spravedlnosti přísluší za odcelebrování i takovéto mše svaté intenční příspěvek.
Neplatná by intence byla jedině v případě, že kněz úplně zapomněl, že má obětovat mši svatou za toho, koho má zapsaného nebo za koho slíbil obětovat, a celebroval na jiný úmysl. Potom by mu samozřejmě intenční příspěvek za pana Antonína Nováka nepříslušel - pokud už byl složen, byl by kněz povinen dostát tomuto závazku dodatečně co nejdříve a obětovat mši svatou za pana Nováka jindy.
Na druhé straně by tato otázka čtenářky Naší rodiny měla povzbudit kněze, aby pokud možno svědomitě hlásili příslušný úmysl mše svaté a aby k případu, který byl v otázce popsán, docházelo opravdu jen výjimečně.