| Trhněte si nohou! |  |
| Rudolf Baudis |
Ročník 35 - číslo 24 |
Mimořádné vyjadřovací schopnosti českého jazyka (kdyby to prý Shakespeare věděl, psal by raději česky) dokládá i slovo koloběžka. Umělec vpravdě národní, Jan Werich, naznačil jeho původ ve své pohádce o královně Koloběžce I.: Kolečka mě trochu vezou a jednou nohou trochu běžím. Ani nejedu, ani neběžím, ale koloběžím.
Historie koloběhu v Čechách
Vynálezcem koloběžky čili kolobrndy sice skoro jistě není rybářovic
dcera Zdenička, která se ve Werichově pohádce stala královnou, ani Hurvínek,
ba dokonce ani Jára Cimrman. Zato je jisté, že v Brně, Zlíně, Plzni
Kadani, Praze a dalších našich městech jsou světově významné kluby průkopníků
moderního koloběhu. Základní podoba tohoto sportu u nás vznikla už koncem
šedesátých let minulého století, kdy se koloběžkáři poměrně úspěšně
vyžívali pod záštitou tehdejšího SSM. Oficiální podobu dostal koloběžkářský
sport v březnu roku 1994, kdy získal registraci u Ministerstva vnitra ČR. O
čtyři roky později došlo k prvním mezinárodním kontaktům a Český svaz
koloběhu se stal jedním se zakladatelů mezinárodní koloběžkové asociace.
Od roku 1999 se v jízdě na koloběžkách pořádá mezinárodní soutěž
Erocup a roku 2001 proběhlo první mistrovství Evropy v tomto sportu v Plzni.
O rok později si koloběžkáři v Plzni evropský šampionát zopakovali,
letos se stěhuje do Holandska. Rok 2002 znamenal další mezník. V únoru toho
roku se totiž Český svaz koloběhu stal přidruženým členem Českého
svazu tělesné výchovy, čímž byl koloběh oficiálně přijat mezi sporty
jako rovný mezi rovnými (i když některé sporty, jako fotbal nebo hokej,
jsou si ovšem rovnější).
Výhody koloběžky
Koloběžka je jednoduchý stroj, takže k jeho údržbě a provozu nemusíte
platit za servis a nepotřebujete ani pravidelné technické prohlídky. Nemá
žádný motor, přehazovačku, řetěz, šlapky ani převodníky. Stačí jen
občas zkontrolovat stav pneumatik, kol, ložisek a brzd. Koloběžku pohánějí
vždy jen vaše nohy, díky dobrým jízdním vlastnostem tohoto stroje však
není problém uhánět čtyřnásobnou rychlostí chodce (přes 20 km za
hodinu). Závodníci jezdí po rovině přes třicet, z kopce se jezdí běžně
šedesátkou, dá se jet i stovkou! Ač se to nezdá, ve stoupání koloběžkáři
často předjíždějí běžné cyklisty točící zběsile nohama, protože přímý
přenos lidské síly na dráhu je v tomto případě účinnější než šlapky,
kliky a převody.
Koloběžec je řidič
Z hlediska zákonných ustavení o provozu na pozemních komunikacích je koloběžka
totéž, jako jízdní kolo. Snad vyjma skládacích minikoloběžek, které se
dají považovat za vybavení chodce nebo dětskou hračku. Řidiči ostatních
(větších) koloběžek jsou tedy povinni dodržovat dopravní předpisy. Měli
by jezdit po silnici a používat pravou polovinu vozovky. Ocitne-li se koloběžec
na chodníku, stává se chodcem a může koloběžku pouze vést. Koloběžci
mladší patnácti let jsou povinni mít řádně nasazenou přilbu. Protože se
koloběžka považuje za jízdní kolo, vztahuje se na ni i předpis o povinné
výbavě. To znamená dvě nezávislé brzdy, zvonek nebo obdobné zařízení,
bílou odrazku vpředu, červenou vzadu, a i odrazky oranžové bravy na šlapadlech
(botách) a v paprscích kol. A také světlomety svítící dopředu bílým světlem
a dozadu červeně. "Protože většinu těchto ustanovení není možné
dodržovat, do té doby, než to dojde i zákonodárcům, policie nás
toleruje," shodují se všichni koloběžkáři. Ruku do ohně za to, že
nepotkáte nějakého komisního policajta, bych ovšem nedal. Zvlášť s
"Nymburáky" je těžká domluva.
Desatero zásad koloběžců
1. Nikdy nehaň jméno českého koloběhu ani svého teamu! 2. Vždy pomáhej
druhému koloběžci! 3. Vždy bojuj za věc - tvé vlastní zájmy nejsou přednější!
4. Buď vždy milý a příjemný! 5. Šiř koloběh mezi ostatní lidi! 6.
Nikdy nepředjížděj ve strahovských zatáčkách! 7. Silnějšímu ustup,
slabším neustupuj! 8. Miluj koloběžku víc než bližního svého! 9. Kal!
10. Znič skládací koloběh!
Na vysvětlenou: Sedmé přikázání znamená asi totéž, jako když lyžaři
na běžkách uvolňují stopu těm, co je předjíždějí. Desatero je neměnné
a lze k němu jen přidávat, ne ubírat. Budiž však vždy nazýváno
desaterem. Bod č. 10 je nadřazen ostatním bodům, skládací koloběžka totiž
není koloběžka a desatero se na jejího uživatele tudíž nevztahuje.
Plzeň je nejen městem vynikajícího piva, ale i skvělého koloběhu. Značkou
světové kvality je v tomto případě PSP KK Plzeň - čti jako Pešta s
Partou, Klub Koloběhu. Není divu, že předsedou Českého svazu koloběhu je
právě Petr Pešta, místopředsedou Michal Pešta. Další funkce předsednictva
obsazuje Petr Hub z Brna, David Seeman ze Zdib a sekretářem svazu je pražský
student práv Honza Vlášek. "I když jádro reprezentace zatím tvoří
Plzeňáci, nemíníme jim to usnadňovat," mluví Honza Vlášek za svůj
klub Ultima K.LAP Team Praha.
Jak se stát koloběžcem?
"Rokem zlomu se pro naši původně tříčlennou skupinu, pohybující se
především po atletickém oválu v Edenu, stal rok 1999," pokračuje
Honza ."Od onoho posvátného dne, kdy padlo rozhodnutí o založení koloběžkového
teamu, jsme chodili jako ve snách. Náš světský i církevní život byl
zatlačen do pozadí, školní výsledky upadaly a děvčata nás opouštěla.
Prvním jezdcem se stal Vojta Donát, který dostal kolobrndu pod vánoční
stromeček. Do března jsme měli koloběžky všichni tři. Naši atletičtí
soukmenovci byli koloběžkou tak uchváceni, že se náš tým utěšeně rozrůstal
a naším domovem se stal Strahov. V roce 2001 jsme zdolali ve třech dnech 220
km dlouhou trasu z Míseček přes Mácháč do Prahy a vstoupili na podium
koloběžkové ligy. Loňské prázdniny byly pro nás ve znamení expedice z Třeboně
do Benátek, ujeli jsme 600 km za čtrnáct dnů. Jedinou překážkou, která nám
zatím brání vystoupit na koloběžkářský Olymp, je naše atletická
minulost a budoucnost. Devět z jedenácti našich členů stálo na stupních vítězů
atletických mistrovství republiky, čtyři jsou medailisty z mistrovství
Evropy, zatím tedy nežijí plnohodnotným životem koloběžce. To se ale může
brzy změnit, i já jsem donedávna byl běžcem na střední tratě."
Královna Koloběžka II.
Pokud je mi známo, po královně Koloběžce I. nezůstala v naší ústavě žádná
pragmatická sankce jako v případě císařovny Marie Terezie, zaručující následnictví
i po přeslici, takže pokud by se titul královny koloběhu uděloval nebo
volil, získala by ho skoro jistě Plzeňačka Markéta Štejrová, dvojnásobná
mistryně Evropy v jízdě na koloběžce. Není divu, že se v minulém roce
dostala i do nominace na nejlepšího sportovce města Plzně.
Na koloběžkách se jezdí a také závodí v řadě evropských zemí, ale i v
Americe a v Austrálii. "Tuzemáci" patří mezi světovou elitu a porážejí
i dosud suverénní Finy, kteří se prohlašovali ještě loni za nejlepší
jezdce na světě i v Mléčné dráze. Závodí se vždy v sobotu a v neděli
ve třech kategoriích podle věku, typ koloběžky není stanoven. Ti nejlepší
jezdí na speciálech s velkými koly. Do výsledků se započítávají i ti,
kteří ujedou jen něco málo nad polovinu stanovené tratě nebo dojedou do cíle
v čase kratším, než je dvojnásobek času nejlepšího. Okusit atmosféru
vrcholného závodu může tedy každý, koloběžku si dokonce na většině závodů
můžete i půjčit. Pozdravem koloběžců je ryk: 3,4.. trhni si nohou!
Rekordy koloběhu
"Na stometrové trati trénovaný atlet koloběžce porazí," přiznal
mi Petr Pešta, předseda ČSK. "Na dvousetmetrové vzdálenosti svedeme
vyrovnaný souboj i se světovým rekordmanem nebo dostihovým koněm, na čtyřstovce
už jsme lepší. Na dlouhých štrekách nám běžci nemohou konkurovat a i
cyklisté mají co dělat, aby se nám vyrovnali. Šestičlenné družstvo Krušnohorců
se loni zapsalo do Guinnesovy knihy rekordů výkonem 568 km za 24 hodin,
individuální rekord drží Fin Kuussisto, který dokázal za den a noc ujet
vzdálenost 519 km. Koloběžky se ale podílejí na výkonech šampionů i v
jiných sportech. Mistr světa v desetiboji
Tomáš Dvořák používá koloběžku pro posílení své odrazové nohy,
stejně jako skokanka o tyči Pavla Hamáčková. Trenér českých reprezentantů
v běhu na lyžích předepisuje koloběžku svým svěřencům v rámci letní
přípravy, takže se nejspíš brzy objeví i v žebříčku nejlepších jezdců
koloběhu."