|
Zní to trochu jako pohádka. Ten, kdo ležel v nemocnici, si po čase nevybaví jen lékaře, jejichž péče ho opět postavila na nohy. Mnohem častěji vzpomíná na vlídné úsměvy sestřiček, jejich povzbuzení, uklidňující stisk ruky… Kdo jiný by ho měl zmírnit a pacienta uklidnit, než milá a laskavá sestřička, první člověk, s kterým se v nemocnici nebo v ordinaci setkáme. Ne všechny sestry však jsou andělskými bytostmi, které nás s účastí provázejí naší nemocí. Některé nás odbudou slovy, která klidu nepřidají, jiné nás zahrnou tolikerou nevšímavostí, že pochybujeme o vlastní existenci. Bouchání dveřmi v pět ráno na nemocničním oddělení, spěch a netrpělivost, strohé příkazy a dávání najevo, jak je svou nemocí vlastně obtěžujeme, již pak bereme jako nutnou přísadu, kterou je okořeněno naše utrpení. Přitom by stačilo jen málo: naučit sestřičky, jak zvládat i jejich stres plynoucí z náročného povolání a vhodným a laskavým způsobem komunikovat s pacientem. Výbor dobré vůle - Nadace Olgy Havlové nazval svůj projekt, určený onkologickým sestrám v ambulantní i lůžkové péči, "Milá sestřičko…". Jeho cílem je poskytnout profesionální jistotu a komunikační dovednosti pro vyčerpávající práci s lidmi těžce nemocnými a s lidmi v konečných stadiích nevyléčitelných nemocí. Díky velkorysému daru rodiny Kubečkových onkologickému oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové se může uskutečnit projekt, sestávající ze tří částí: školení sester, jejich týdenních stáží v hospicech (v Litoměřicích a v Červeném Kostelci) a závěrečného semináře. Právě tyto sestřičky jsou vystaveny těm nejnáročnějším
situacím a samy potřebují podporu a zájem okolí, aby mohly svou péči s
pochopením a laskavostí předávat svým pacientům. "V nemocnicích se
toho v posledních letech hodně zlepšilo," říká Milena Černá, ředitelka
Výboru dobré vůle a sama lékařka, "ale komunikace personálu s
pacienty a jejich příbuznými velmi často pokulhává za materiálním
vybavením. Za odpovídající přístrojovou techniku by měl zodpovídat zřizovatel
nemocnice, finanční prostředky získané sbírkami by měly být alespoň zčásti
věnovány na humanizaci nemocničního prostředí a na podpůrné
programy." |
|
Titulní strana - Archiv -
Komentáře -
Rozhovory - Reportáže -
Zamyšlení -
Fejetony - Spolky a řemesla -
Rodinky - Kultura
- Cestujeme -
Příroda -
Technika - Kostely -
Pišme, slyšme -
Život ve víře -
Redakce
|