| Golf |  |
| Ferdinand Peroutka |
Ročník 35 - číslo 23 |
Golf je hra, které buď
propadnete, nebo jí nikdy nepřijdete na chuť. Jako čistokrevný skotský
sport vyniká soutěživostí i zdvořilým gentlemanstvím. Traduje se, že
golf je sportem bohatých, a bájí se o milionových transakcích, uzavřených
na golfových hřištích, profesionální hráči patří mezi nejbohatší
sportovce. Golf však začali hrát ve 14. století prostí pastýři ovcí a i
dnes u nás přibývá hřišť, kde si může zahrát každý.
Lék na duši i krajinu
Ve světě hraje golf asi 60 milionů lidí na více než 35 tisících hřišť.
V ČR za posledních 12 let vzrostl počet golfistů z několika stovek na 13 a
půl tisíce. Dnes je u nás 76 golfových klubů a více než 40 golfových hřišť.
Nejvyšší orgán golfu v ČR - Česká golfová federace (ČGF) - počítá s
dalším rozšířením golfu.Už se totiž ví, že golf zušlechťuje nejen tělo
a duši člověka, ale při minimálních nákladech i českou krajinu, která
by při útlumu zemědělství pustla.
Tajemství "Gouffu"
"Gouff" je keltské slovo pro švih. Ze švihu hole skotského pastýře
do míčku smotaného z ovčí vlny se v průběhu staletí stala věda. Všechno
záleží na vyvinutí energie pro co nejpřesnější úder do míčku o průměru
43 mm a váze 46 g. Ten je nutno dopravit co nejmenším počtem úderů z
odpaliště do jamky o průměru 10,5 cm. Odpališť, hracích drah i jamek je
na hřišti zpravidla 18, menší hřiště však vystačí i s 9. Dráhy jsou
dlouhé zpravidla od 100 do 600 m a ve hře na rány vyhrává ten, kdo celé hřiště
absolvuje s nejmenším počtem úderů. Oblíbená je také hra "na
jamky", ve které o vítězi rozhodne více vyhraných jednotlivých jamek.
Hraje se ve dvojicích, trojicích i čtveřicích. Handicapový systém nutí i
vynikajícího hráče hrát se slabším soupeřem naplno. Golf je jedním z mála
individuálních sportů, které může hrát současně celá rodina. Začíná
se s ním obvykle v obecné škole a končí třeba i po devadesátce. Dnes hrají
golf některé rodiny už ve druhé a ve třetí generaci. Ve všech klubech
jsou rodinám vytvářeny zvláště vhodné podmínky a takřka všude nabízejí
zlevněné rodinné členství.
Golf formuje osobnost
Na podobnost s jinými sporty jsme se zeptali viceprezidenta ČGF ing. Prokopa
Sedláka z Golfového klubu Líšnice. "Hráč musí zvládnout techniku švihu,
jako třeba oštěpaři a diskaři, ale golfový úder vyžaduje také ničím
nerušené soustředění, čímž se podobá střelbě či lukostřelbě.
Golfista navíc za jedno kolo ujde ve svižném tempu šest až osm kilometrů.
Nabízí se i srovnání se sportovní turistikou," říká viceprezident
ČGF. "Proti soupeři, či soupeřům, je hráč většinou sám, obdobně
jako v tenisu. Bez fyzické přípravy nemůže hráč aspirovat na dobrou výkonnost."
Jak prozradil ing. Sedlák, golf je mu obrazem života, s jeho úspěchy i s
jeho pády. "Možných situací je tolik, že prvek náhody a štěstí se
promítne do každé hry. Jako v životě. Nebezpečné je i přehnané
sebeuspokojení během hry. Zákonitě poleví koncentrace a přijde někdy
velmi citelný pád. Já hraji golf přes padesát let a stále se při něm učím
pokoře, sebeovládání a soustředěnosti," přiznává letos šedesátiletý
viceprezident ČGF. "Napětí se nevyběhá. V golfu se vnitřní napětí
musí zvládnout silnou koncentrací na hru."
Je golf přístupný každému?
Řada lidí se pořád ještě domnívá, že golf je pro širší veřejnost
nedostupný. Ale jak upozorňuje ing. Sedlák, po listopadu 1989 vznikla úplně
nová situace. V této době přijala ČGF ve svých stanovách podmínku pro přijetí
klubu, která se dá vyjádřit jednoduše:" Chceš-li hrát golf, postarej
se o to, abys měl kde".
Vznikly tréninkové louky, tzv. driving range, kde se každý zájemce může
golf naučit. Viceprezident ČGF připomíná zájemcům o závodní golf možnost
zapojení do tzv. Centrální mimoklubové registrace, která jim umožní
provozovat golf, aniž by museli být členy některého z klubů. "Finanční
podmínky pro vstup do klubů jsou různé. Některé kluby si již z kapacitních
důvodů nemohou dovolit přijímat větší počet členů a proto se chrání
poměrně vysokými vstupními poplatky.
Vznikají však nové kluby, které naopak členy potřebují. Ty nabízejí členství
mnohem levněji. Kdo nechce být členem žádného klubu a chce hrát pro
radost, může hrát za denní poplatek. Musí však prokázat svoji herní způsobilost
tzv. zelenou kartou. V každém klubu či na každém driving range vám poradí,
jak postupovat, abyste zelenou kartu získali," říká ing. Sedlák.
Hřiště u každé vesnice
Na otázku, jak si ČGF představuje další rozvoj golfu u nás, její
viceprezident odpovídá: "Koordinujeme projekt pod názvem Hraj golf - změň
život!, který má za cíl zvětšit počet golfových hřišť a tréninkových
prostor. Zatím je někdy třeba za golfem trochu cestovat. Čím bude více hřišť,
tím bude golf přístupnější." Prezident ČGF JUDr. Milan Veselý má
ještě odvážnější představy. Podle něj je možné využít pozemky téměř
u každé venkovské obce. ČGF připravuje "kuchařku", nabízející
projekty golfových sportovišť různé úrovně a obsahující i návod, jak
založit golfový klub, vypracovat stanovy, požádat o stavební povolení
apod.
Svépomocí vznikla v poslední době na území ČR řada sportovně velmi
hodnotných hřišť. Náklady na stavbu z větší části pokryly vstupní
klubové poplatky členů. Z každé, třeba i bezvýznamné obce, se vybudováním
golfového hřiště stává atraktivní sportovní a turistický cíl. Golfové
hřiště přináší i nové pracovní příležitosti.
Kolik golf stojí
Základní golfovou výbavu si zájemce může pořídit v rozmezí od 5 do 10
tisíc korun. Při rekreační hře vydrží 10 - 15 let, ale i mnohem déle. Za
celodenní hru podle typu hřiště zaplatíte 100 až 1800 Kč. Vstupní
poplatek do golfového klubu se pohybuje v opravdu širokém rozmezí: od tří
do stopadesáti tisíc korun.
Jak a čím se hraje
Hráč smí mít ve své hrací sadě nanejvýš 14 holí. Rozdělují se na železa
(mohou mít i grafitové násady) a dřeva, která v posledních letech bývají
už jen kovová (zachovávají si však původní tvary). Podle vzdálenosti od
jamky si hráč vybírá buď hůl delší a s plošší patkou (pro delší rány)
nebo hůl kratší s patkou skloněnější (kratší a vyšší rány). Nejdelší
odpaly doletí profesionálům až 300 m, světový rekord je 405 m. Míček má
po úderu rychlost až 300 km/hod, přičemž několik set prohlubní na jeho
povrchu vytváří efekt křídla, takže výška letu je až 60 m.
Na jamkovišti (greenu), kde je výška dokonale střiženého travnatého
koberce 5 - 7 mm, hráč používá zpravidla hůl, zvanou putter, která uvádí
míček pouze do kutálivého pohybu. Sadu holí hráč nese v pouzdře (bagu)
na rameni nebo veze na vozíku, případně mu tuto službu zajišťuje placený
"caddie", často sám výborný golfista a znalec různých hřišť.
Posedlost golfem
O posedlostí golfem se vyprávějí mnohé zkazky: Dva přátelé hrají jamku
poblíž silnice, po které kráčí pohřební průvod. Když jeden smekne a průvod
sleduje, druhý se zeptá: "Někdo váš známý?" První zjihle odpoví:
"Byla mi třiadvacet let dobrou manželkou…" Pravdivé jsou příběhy
zaznamenané v golfové historii. Roku 1424 zakázal skotský král Jakub I.
"hru v kopanou a Gouff v neděli", kdy se měl lid cvičit v umění válečném
- hlavně v lukostřelbě.
Skotský parlament vydal řadu ediktů proti golfu, z nichž nejostřejší je
akt "Proti golféřům" z r. 1493: "… jest dobře známo, že
golféři jsou zvláštní odrůdou podivínů. Od úsvitu do noci se potulují
s pálkami, zanedbávajíce svých žen a dětí. I když Gouff právě nehrají,
žvaní o něm vstávajíce - lehajíce, a vydávají hrubý peníz za pálky a
míče.." Sám král Jakub IV. si však tou dobou zakoupil sadu nových holí
- "z vlastního měšce", jak poznamenal královský pokladník, neboť
kontrola výdajů hlavy státu byla tehdy přísná. Proto také skotský
parlament ostře pokáral královnu Marii Stuartovnu, která nejen že hrála
golf dva dny po smrti svého manžela, ale míčky ke hře zaplatila ze státních
prostředků!