| Umlčené tóny |  |
| Alena Hůlová |
Ročník 35 - číslo 22 |
Životu
a tvorbě dvou významných českých židovských hudebníků - klavíristy
Gideona Kleina a houslisty Egona Ledeče - je věnována výstava v Galerii
Roberta Guttmanna Židovského muzea v Praze. Autorky výstavy Anita Franková a
Jana Šplíchalová se soustředily na předválečné období, které těsně předcházelo
deportaci obou umělců do Terezína a posléze do Osvětimi.
Gideon Klein (narozen v roce 1919) se stal přes své mládí již před válkou úspěšným klavíristou. Navíc koncem ttřicátých let tvořil závažná hudební díla, která prokazují jeho talent. Od útlého dětství se u něj projevovala nejen výjimečná inteligence, ale rodiče rozpoznali i hudební nadání, a proto ho z rodného Přerova poslali k sestře Elišce do Prahy, aby se tu mohl lépe rozvíjet. Vedle studia na gymnáziu studuje i klavír na Pražské konzervatoři, po absolutoriu si zapisuje hudební vědu na Filozofické fakultě a navštěvuje Mistrovskou školu konzervatoře a její kompoziční třídu. Projevuje se velmi všestranně - spolupracuje s divadly, publikuje, vyučuje... Jeho slibná kariéra, která započala ve třicátých letech, byla násilně přerušena deportací do Terezína, když mu bylo dvaadvacet. V ghettu žil tři roky, poté byl transportován do Terezína. Prošel selekcí po příjezdu, byl zavražděn v lednu 1945 v táboře F'urstengrube.
Egon Ledeč se narodil v roce 1889 v Kostelci nad Orlicí. Již v devatenácti letech dosáhl prvních úspěchů při provedení Sibeliova houslového koncertu s Českou filharmonií a stal se jejím členem. Byl žákem takových mistrů, jako byl Otakar Ševčík a Jaroslav Kocian. V roce 1926 se po angažmá na Slovensku stal druhým koncertním mistrem České filharmonie vedené Václavem Talichem. I on se - podobně jako Gideon Klein - věnoval skladbě. Jeho kompozice měly v první řadě posluchače pobavit a potěšit. Léta pobytu v terezínském ghettu charakterizují Egona Ledeče především jako člověka moudrého a umělecky i lidsky vyzrálého, který spojil vysoký umělecký kredit s morálním. V rámci proslulých terezínských kulturních aktivit založil Ledečovo kvarteto, jehož byl primáriem. Po transportu do Osvětimi neprošel selekcí a bezprostředně zahynul v plynových pecích.
Výstava v Galerii Roberta Guttmanna vyvolává silné emoce.
Na rozdíl od lidí, jichž se krutý osud týkal, totiž my návštěvníci víme,
co následovalo. O to působivěji vyznívají dopisy, které předcházely
jejich odjezdu (povšimněte si prosby Egona Ledeče, aby mu jeho příbuzná
sehnala na venkově papundeklový kufr, kam se vejde víc věcí než do koženého,
protože veškerý majetek, který si mohli nadaní, inteligentní, mravní a
vzdělaní lidé vzít do Terezína, bylo třicet kilo i s obalem). Shromážděné
dokumenty z pozůstalosti obou umělců nejen vypovídají o jejich vnější,
patrné profesionální aktivitě, ale i vnitřní duševní síle.
(Umlčené tóny. Život a dílo českých židovských umělců Gideona Kleina
a Egona Ledeče. Židovské muzeum v Praze - Galerie Roberta Guttmanna. 16.
dubna - 15. června.)