| Neomylní cestovatelé |  |
| Rudolf Baudis |
Ročník 35 - číslo 22 |
Jaký mají
zvířata v hlavě kompas, mapu a autopilota, takže na svých cestách dlouhých
tisíce kilometrů nezabloudí? S neuvěřitelnou přesností najdou ptáci,
hmyz, savci i plazi cíl své cesty a odpočívají vždy na stejných místech.
Přes úsilí mnoha vědců toho o podivuhodných navigačních smyslech zvířat
zdaleka nevíme dost, abychom mohli s jistotou říci, jak fungují.
V dálkových letech drží rekord rybák severní, malý,
sotva deset deka vážící pták, který dvakrát do roka létá doslova z
jednoho konce světa na druhý. Na cestě mezi Bretaní, kde byl okroužkován,
a Austrálií, kde byl znovu chycen, musel urazit dvacet tisíc kilometrů!
Podobné navigační výkony člověk dokázal teprve po vynálezu kompasu,
sextantu a přesného chronometru.
Poštovní holubi jsou schopni nalézt cestu do rodného holubníku ze zcela neznámého místa. Rozhodující je pro ně poloha slunce. Noční letci se zase orientují podle hvězd, které "vidí" i skrze zamračenou oblohu. Nejlépe se ptáci orientují za dne, když svítí zároveň slunce i měsíc.
Astronomické znalosti ptáků prokázaly pokusy v planetáriu. Když byla ptákům promítnuta na kopuli jarní obloha, směřovali k severovýchodu, naproti tomu pod podzimní oblohou se vydali na jihozápad. Ornitologové ale nepochybují o tom, že ptáci mají daleko víc znalostí než jen astronomické. Vynikají zřejmě i zrakovou pamětí, díky níž se orientují podle význačných pozemních bodů. Zřejmě při navigaci používají i čichové orgány a mají tedy v paměti i jakousi pachovou mapu cesty. Řídí se nepochybně i vlastními biologickými hodinami a smyslem pro magnetismus. Zeměkoule je totiž něco jako obrovský magnet, jehož dva póly jsou téměř totožné s póly zeměpisnými.
Při pokusech v zatemněné místnosti se ptáci vydali správným směrem, dokonale je ale zmátlo, když byli dáni do ocelové komory, která rušila zemské magnetické pole nebo když jim byly na hlavu připevněny malé magnety. Podobný zmatek projevují i poštovní holubi, vypuštění v místech, kde je nějaká přírodní magnetická anomálie. Zatím si ale nedovedeme představit jak vypadá a jak funguje v hlavě holuba nebo motýla orgán, který slouží k magnetické orientaci.
Na rozdíl od lidového názoru, že ptáci odlétají za teplem, jde jim o něco jiného. Mnozí cestují v létě naopak na sever. Cesta vede ptáky tam, kde mají jistotu dostatku potravy a tím i dobré podmínky k vyvedení potomstva.
Rekordním letcem v říši hmyzu je motýl monarcha stěhovavý, který na cestě ze Severní Ameriky do Mexického zálivu uletí čtyři tisíce kilometrů. Směr letu udržuje podle slunce, podobně jako se orientují naše včely, které dokážou pantomimou sdělit směr a vzdálenost kvetoucího pole i svým družkám v úlu.
Tisíce kilometrů urazí také mořské želvy, které se z
míst, kde nacházejí obživu, vracejí každoročně na stejný ostrov aby tu
nakladly vajíčka. A to i přesto, že mezitím se v těchto kdysi bezpečných
místech rozmnožili úhlavní nepřátelé, včetně člověka. Pud je neúprosně
vede na totéž místo, kde se narodily ony samy i tisíce generací jejich předků.
Na své cestě oceánem se řídí převážně čichem, stejně jako ryby, z
nichž nejznámější jsou svými tahy lososi a úhoři vracející se proti
proudu řek na místo, kde se kdysi vytřeli z jiker. Když táhnou z moře, čichají
tak dlouho, až ucítí vodu ze své řeky.
Naproti tomu kytovci, putující téměř od pólu k pólu se při vyhledávání
míst, kde se páří a rodí mláďata, využívají svého dokonalého sonaru
a orientují se podle profilu mořského dna.
Patentní úřad přírody tedy má v zásobě množství rozmanitých navigačních
systémů, z nichž každý vyhovuje jen některým tvorům, podle smyslů jakými
jsou vybaveni. Člověk takové smysly nemá, zato má zvlášť vyvinutý jeden
orgán - mozek - díky jemuž už dokáže mnohé z chybějících smyslů
nahradit technickými prostředky.