| Šlechtic Ignác |  |
| Milena M. Marešová |
Ročník 35 - číslo 22 |
Nakladatelství klíčové literatury o jezuitském řádu Refugium vydalo, ještě s loňským vročením, knihu André Raviera Ignác z Loyoly zakládá Tovaryšstvo Ježíšovo. Dílo tohoto autora, člena řádu, je u nás poměrně často vydáváno. Již dvě publikace, neméně kvalitní, vyšly v Karmelitánském nakladatelství: v roce 1997 kniha Svatá Jana de Chantal a v roce 1998 Moudrý člověk a světec svatý František Saleský.
André Ravier má nadání "objevovat" osobnosti, kolem nichž se vytvořila až příliš mělká a zjednodušená, avšak zakořeněná schémata pohledu. Zpochybňuje, boří, rozbíjí a znovu sestavuje. Nastiňuje novou, inspirativní šíři nejednoznačných vztahů a úskalí. Také v posledním, prozatím nejrozměrnějším přeloženém díle nejde o chtěnou prezentaci pozitivního obrazu, ale o co nejpravověrnější vykreslení na pozadí dobových reálií - období kolem přípravy a konání Tridentského koncilu, který je interpretován jako nutná akce pro reformu církve příliš sekularizované a zahleděné do sebe.
Příběh, který autor rozvíjí, zastihuje společenství oddané papeži a usilující především o možnost vyučovat. Jedním vyústěním je samotné založení řádu řeholních kleriků (posledního řádu v historii vůbec) a druhým je proniknutí do hlubiny osobnosti zakladatele. Ignác (Inigo) je hrdý Španěl, šlechtic (hidalgo), poutník, rytíř a voják s vědomím mužné cti a nutnosti vést boj k vítězství. Tak bojuje i s Bohem - nevzdychá, ale křičí. Veškerou sílu ducha vetknul do svého největšího odkazu, do duchovních cvičení. Ta se však postupně stala se obecným majetkem všech tovaryšů jako nástroj jejich práce ve službě evangeliu.
Ignác, stejně jako většina zakladatelů církevních řádů,
byl svatořečen. Ani v jeho případě nešlo o formální akt či vyznamenání.
Svojí podivuhodnou životní poutí, někdy urputným bojem, někdy s
obdivuhodnou lehkostí, prošel úzkou branou pravověrného usilování a Boží
milosti.
(André Ravier, Ignác z Loyoly zakládá Tovaryšstvo Ježíšovo, Refugium,
Velehrad 2002, překlad Česká provincie TJ, 544 str.)