| Kalfus |  |
| Vladimír Mates |
Ročník 35 - číslo 22 |
"Nemá mé příjmení něco společného s "kalfasem"?
Nebo s "holou nohou?""
(z dopisu Jany Kalfusové z Chrudimi)
S "kalfasem", nyní spíše v zednickém názvosloví "šuplíkem" či "truhlíkem", kdysi dřevěnou, dnes plechovou nádobou na maltu, se vší pravděpodobností nikoliv. Ten počeštělý výraz pochází z německého pojmu složeného z "Kalk" (= vápno) a Fass (= sud), původně tedy patrně nádoby, v níž se hasilo vápno. S nohou - nikoliv ovšem holou - určitě ano.
Fus, druhý člen v příjmení naší čtenářky skutečně
znamená nohu (něm. der Fuss). První člen Kal- však nemá nic společného s
tím, co si ona myslí, protože jistě aspoň částečně ovládá němčinu a
má zřejmě za to, že Kal- = kahl, což je jednak "plešatý" a také
"holý".
První část jejího jména Kal- však je pozměněný staroněmecký výraz,
jehož původní podoba, jak nás poučují němečtí jazykovědci, byla Gaul.
Pojmu Kalfus tedy předcházel někdejší Gaulfuss, staroněmecký výraz pro
"koně", ale - jak to vyjádřit - zároveň i jeho deklasování,
pomluva či nadávka! Taky se toto podstatné jméno dávno před námi překládalo
do češtiny jako "herka", "mrcha" apod. Druhou částí složeniny
zůstává - tehdy jako dnes - noha.
Šlo tedy o zvíře, které kulhalo, kobylku, valacha či hřebce s tak či onak chromou nohou. A hospodář, který je měl ve stáji, mohl z těchto důvodů být svými jízlivými sousedy zván zrovna tak (patrně ovšem ne v jeho přítomnosti). Ale existuje, podle mě, ještě druhá - a pravděpodobnější možnost.
Toto koňské kulhání bylo přeneseno obrazně i na lidi,
kteří měli s nohou nějaké potíže. Buď už od narození, nebo po nějakém
úraze ap. I v dnešní češtině existuje obrat koňská noha, definovaný
jako její vadné postavení, "kdy postižený došlapuje na konec prstů".
Podíváme-li se na jeho ortopedickou obuv, je zřejmé, že ono obrazné vyjádření
má reálný podklad.
Ti starší si možná vzpomenou, že takovou nohu měl jeden
z největších nacistických zločinců - v poválečné kramářské písni
nazývaný "Goebbels, ďábel pajdavý".
Příjmení Kalfus tedy především patří do kategorie těch, jež byla
odvozena z vlastností tělesných a duševních". Odpovídají mu česká,
jako Chromý, Chromek, Kulhánek a další.
Určitá poškození rukou pak prozrazují jména Ručka, Roučka, Rouček či
Bezruč.
Tolik ve stručnosti k vašemu jménu, paní Kalfusová. Snad bych vám měl ještě
sdělit, kolik máte v naší republice jmenovců: 75 mužů a rovnou stovku žen.