| Otec celého světa |  |
| František J. Holeček |
Ročník 35 - číslo 22 |
Pavlovo svědectví
prošlehlo potemnělými obzory pozdně antického světa jako mohutný plamen
horoucí lásky k Bohu i člověku. Není náhodou, že právě jeho listy se
první křesťanské komunity uchovávaly a četly z generace na generaci, takže
vstoupily i do kánonu formujícího se Nového Zákona.
Poslední z apoštolů se stal prvním, symbolickým vzorem obrácení a modelem křesťanského života. Ze všech starověkých děl, jež mu byla věnována, je nejpůsobivějších sedm Řečí ke chvále svatého Pavla konstantinopolského patriarchy sv. Jana Zlatoústého (344-407). Anianus z Celedy, který je později přeložil do latiny, o nich řekl, že Pavel je v nich nejen věrně vykreslen, ale téměř vzkříšen, aby dal všem nový příklad dokonalosti.
"Nemýlili bychom se, kdybychom Pavlovu duši nazvali loukou ctnosti a duchovním rájem, natolik totiž rozkvetla milostí a zjevovala současně moudrost duše hodné milosti. Jakmile se totiž stal vyvoleným nástrojem a řádně se očistil, vylil se na něj hojný dar Ducha svatého (1,1)," burcuje Jan, "Pavel více než ostatní lidé ukázal, čím je člověk, jak veliká je vznešenost naší podstaty a kolik ctností je v sobě schopna mít tato živoucí bytost (2,1). Je třeba ho obdivovat nejen proto, že si ve své svrchované horlivosti ani nevšímal námahy, kterou podstupoval pro ctnost, ale také proto, že se o ni nesnažil, aby se mu dostalo odměny.
Tajemstvím Pavlova vnitřního života i tmelem společenství a poutem jednoty církve je totiž láska, láska poznaná, láska přijatá, láska omilostňující, odpovídající na lásku, láska darující sebe samu: "Jako když železo spadne do ohně, stává se ohnivým, tak také on, zažehnut plamenem lásky, se zcela stal láskou. Jako by byl společným otcem celého světa, napodoboval otce samé, ba překonal každého otce ve hmotné i duchovní péči… Proto říkal, že "láska je naplněním zákona", že "všechno spojuje k dokonalosti", že je matkou všeho dobrého, počátkem a cílem všech ctností.
Pavlova postava ve středověku
Přestože byla Pavlova postava ve středověku poněkud zastřena obrazem svatého
Petra, hlavy církve a "knížete apoštolů", zůstávaly Pavlovy
listy, stejně jako v patristickém období, jedním z nejčtenějších a
nejkomentovanějších textů. Zatímco doktrinální vliv obou listů Korintským
byl nejvíce patrný u řeckých Otců a byzantských teologů, listy Římanům
a Galatským měly rozhodující vliv na vývoj západní teologie.
Svatý Augustin (354-430) na jejich základě vypracoval vlastní nauku o prvotním hříchu a ospravedlnění, jež se na sklonku středověku stala základní inspirací reformních myslitelů od Wyclifa, přes Husa, až k Lutherovi a Kalvínovi. Kázání sv. Jana Zlatoústého se velmi rozšířila v řeckém světě, zatímco středověcí latinští autoři znali jedině jeho komentáře listu Židům. Svatý Augustin sám komentoval pouze Pavlovy listy Římanům a Galatským. Svatý Jeroným (zemřel 419-20) jen listy Efezským, Titovi a Filemónovi. Téměř každý z významných středověkých filozofů a teologů pak věnoval Pavlovým listům svébytné komentáře a glosy. Pavel byl stálou charismatickou inspirací i výzvou křesťanskému svědomí.
I v Čechách roku 1421 se tváří v tvář úderům křížových výprav a bezbřehému táborskému násilí obrátil s důvěrou a nadějí právě k němu svérázný jihočeský laik Petr Chelčický ve svém Traktátu o boji duchovním, aby s ním varovně zvolal: "Od toho miesta, bratří, posilte se v bohu a v moci síly jeho, voblecte se v uoděnie božie, abyšte mohli státi proti chytrosti ďáblově. Nebo nenie vám bojovati proti tělu a krvi, ale proti knížatóm a mocem, proti vladařóm světa temností těchto, proti duchovním zlostem v nebesích. Protož přijímajte odění božie, abyšte mohli ve dni zlém a ve všem dokonale státi.
Protož stuojte, podkašiece bedra svá v pravdě, a oblecte se v pancieř spravedlnosti a obutí na všich nohách v zpuosobu čtenie pokoje ve všech věcech, vezmúce štiet viery, jíž byšte mohli všecky šípy ohnivý zlostníka uhasiti, a lebku spasenie přijměte a meč ducha, jenž jest slovo boží, skrze všelikú modlitbu i prosbu modléce se po vše časy v duchu a v něm bdiece ve všelikém snaženstvie, a aby mi byla dána řeč v uotevřenie úst mých s duofáním známo učiniti tajemstvie čtenie, pro něžto poselstvie ději v tomto řetěze, tak abych mohl v Kristu, jakož na mě příleží, mluviti". Byl si vědom, jak výslovně řekl, že ďábel vidí dále než Žižka o jednom oku, a když Žižka přilehne s praky a děly k hradbám, za nimiž se skrývají zlí lidé, a zboří je i s nimi, ďábel z nich vyjde a vstoupí do jeho srdce. Jak by pak mohl Žižka oblehnout s praky a děly své srdce, když do něj nevidí? Pavel, "otec všech národů", se stal i duchovním otcem rodící se Jednoty bratrské.