| Talíř zn Tournay |  |
| Miloslav Burdátš |
Ročník 35 - číslo 21 |
Kdysi
dostal manžel od jedné staré paní starožitný talíř, za to že jí
spravil bojler. Manžel k tomu talíři udělal podstavec a postavili jsme jej
na kredenc. Dlouho mu vrtalo v hlavě, jakou hodnotu tento talíř může mít.
Bohužel nikdy si nenašel čas, aby navštívil starožitníka a zeptal se. Naši
rodinu čtu již dvacet let a tak si dovoluji se jeho jménem zeptat pana starožitníka
na cenu. Na spodní straně je namalován jakýsi erb a nad ním nápis Tournay.
Jsou tam ještě další písmena, ale ta již nejsou čitelná. Talíř je
naprosto v pořádku.
Jiřina P. z Vysočiny
Dnes není ničím výjimečným, že státní úřady tvrdě postupují proti padělatelům zboží, které nese slavnou značku. Takové zboží je zabavováno a bez milosti likvidováno. Je to správné. Vždyť na jedné straně stojí podvedený zákazník a na druhé straně okradený výrobce, kterému někdo ukradl jeho značku a vzor výrobku. V minulosti to měli výrobci falešného značkového zboží jednodušší.
Dokonce nebylo nic neobvyklého, že tito výrobci dokonce své zboží propagovali v tisku jako imitace nebo vzory značkového zboží. A právě tak postupovala jedna malá porcelánka v Belgii ve městě Tournay, které patří mezi nejstarší sídla v Belgii, založené Římany pod názvem Turnacum. Vybudoval ji v roce 1751 vysloužilý voják a podnikatel Francois-Joseph Peterinck se zručným keramikem Claudem Bornem. V roce 1774 měla jejich továrna již 400 dělníků, kteří produkovali velké série porcelánu podle vzorů porcelánek v Míšni a v Sévres. Zpočátku své zboží nijak neznačili, aby snad nepopudili majitele těchto slavných výroben. V 19. století však šly veškeré ohledy stranou a porcelán z Tournay již byl značen zkříženými meči, což byla značka Míšně.
Výrobky porcelánky v Tournay byly méně kvalitní než výrobky imitovaných porcelánek, a když koncem 19. století klesla poptávky po levném porcelánu, tato manufaktura zanikla. Dnes jsou výrobky této továrny, u kterých je prokazatelný původ, velmi vzácné. Což je logické. Tato továrna si nevytvořila žádný styl, vlastní značku - tzv. "širokou věž" - používala málokdy, a tak její výrobky buď bez značky, nebo s cizí falešnou značkou již nikdo přesně neurčí. V jednom však přece vynikala. Její talíře byly mimořádně krásné a přitom levné. Teď pravděpodobně pozorný čtenář čeká mou obvyklou větu "a právě takový talíř tazatelka vlastní". Bohužel případ je složitější.
V roce 1842 dva bratři Tomáš a Richard Bootové založili malou keramickou dílnu v anglickém Burslemu. Vyráběli nepříliš nápadité stolní nádobí, pro které však hledali vždy novou honosně znějící značku. Nic neimitovali, nic nekopírovali, pouze nad své jméno a královský erb uvedli i další značku jiné slavné továrny. Na své talíře, mimochodem velmi kvalitní, umisťovali i nápis Tournay. Značku Tournay používali mezi léty 1878-1880. A tak se stalo, že značka výrobce, který po celou dobu vyráběl pouze imitace porcelánu jiných značek, byla použita jako oficiální ochranná známka jiného producenta.
Jaká je cena talíře značky Tournay vyrobeného firmou T&R Boote v Anglii? Jednotlivé talíře z větších jídelních souprav jsou ceněny velmi nízko. U tohoto talíře víme, že je prokazatelně 120 let starý, pochází z Anglie a je nepoškozený. Přesto to nestačí, a tak jeho současná cena určitě nepřesáhne částku 600 korun. Jmění to sice není, avšak možná i vás zaujal tento příběh na téma Jak zloděj okradl zloděje.