|
I tak malá stvoření, jako jsou viry, mají schopnost přetvářet se a bránit se tak tomu, co ohrožuje jejich existenci. Jenomže když virus najde cestičku, jak obejít naše umělé zábrany, nevyhlašujeme to za vítězství přírody, ale za katastrofu. Zatím zvítězil vždycky člověk, i když někdy se značnými ztrátami. Zatím… Na obranu máme své vlastní prostředky, v tomto případě lékařskou vědu. Ta reaguje pochopitelně s určitým zpožděním. To, v případě nové nemoci SARS (syndrom akutního respiračního selhání), už stálo několik set životů a bohužel lidstvo nejspíš ještě za mnohotvárnost přírody ještě několika tisíci životů zaplatí. Nejen, že se vracejí choroby, které jsme už pokládali za zlikvidované, ale docela přirozeně se objevují i nové. Pokud bychom AIDS nazvali trestem za prostopášnost, pak poslední morová rána v podobě SARS je nejspíš důsledkem evoluce. Viry se přizpůsobují ztíženým životním podmínkám a vyvíjejí se (mutují), takže naše dosavadní léky na ně neúčinkují. Zřejmě nebude trvat dlouho a najdeme proti nim účinné prostředky. Nejspíš se ale zase přemění do nové formy, takže výzkum a lékaři budou mít pořád co dělat. I když existuje řada chorob, na něž umírá mohem větší počet lidí, nejvíc se hovoří o SARS. Hlavním důvodem je to, že je to věc nová. Za rok nebo za dva se na ni nejspíš zapomene pro jiný problém, o němž zatím nemáme tušení. Boj nikdy nekončí Lidstvo má s podobnými nemocemi své zkušenosti. Ve středověku decimovaly obyvatelstvo všech světadílů cholera, mor nebo tyfus, postrachem minulého století byla chřipka. Nejprve tzv. španělská chřipka zabila v letech 1918-19 pětadvacet milionů lidí, v padesátých letech sklátila asijská chřipka milion obětí a o deset let později stejné množství lidí zemřelo na její hongkongskou variantu. Obávaný AIDS zdaleka nemá na svědomí tolik životů. Co víme o SARS |
|
Titulní strana - Archiv -
Komentáře -
Rozhovory - Reportáže -
Zamyšlení -
Fejetony - Spolky a řemesla -
Rodinky - Kultura
- Cestujeme -
Příroda -
Technika - Kostely -
Pišme, slyšme -
Život ve víře -
Redakce
|