| Pražská jurta |  |
| Rudolf Baudis |
Ročník 35 - číslo 21 |
Kdo má přátele, je široký jako step,
kdo nemá přátele, je úzký jako dlaň
(Mongolské přísloví)
Soukromý spolek s názvem Pražská jurta - klub přátel Asie začal pracovat už v roce 1977, kdy byla do Československa dovezena originální čtyřstěnná mongolská jurta. U zrodu spolku stál pan Jiří Šíma a hlavním "stavitelem" jurty byl pan Luvsagin Odončimed, pozdější prezident Červeného kříže. V počátečním období fungovala jurta jako místo pro posezení s mongolskými přáteli a pro informaci českým zájemcům. Po deseti letech provozu našla své trvalé umístění v objektu bývalé mateřské školy v Jasmínové ulici v pražském Zahradním městě. Pamětní kniha vede evidenci hostů, zápisem do ní se návštěvníci stávají členy klubu Pražské jurty. Členský příspěvek je symbolický, stálých členů jsou sice jen asi tři desítky, zato smíšených manželství, která se i díky klubu podařilo dát dohromady, je už kolem padesáti.
Od roku 1992 má malá jurta větší a hezčí šestistěnnou sestru vyrobenou v mongolském Tosoncengelu. Pro její dovoz bylo třeba získat mimořádné povolení a tzv. Čingischánovu licenci. Po roce 1995 se klub přeregistroval na občanské sdružení a značně rozšířil svou činnost. Jen v následujícím roce už zajistil stovku soudních překladů. Tlumočnických služeb využívali zejména Mongolové při skládání řidičských zkoušek a při uzavírání sňatků. Činnost spolku se rozšířila o poskytování informací o dalších asijských zemích, zejména Číně, Vietnamu, Thajsku. Koreji a Japonsku. Jedno se ale nezměnilo - duší Jurty zůstává pan Jiří Šíma, dlouholetý pracovník Orientálního ústavu Akademie věd, diplomat a nadšený mongolista a sinolog, jehož pravou rukou je slečna Baldandordžín Ariundzul, mladá mongolská malířka, která nás pohostila, ale také pokropila mlékem, což podle mongolského obyčeje přináší štěstí.
Taftaj morilnú
Tento mongolský pozdrav doslovně znamená : Přišel jste v klidu na koni, což
je totéž, jako naše Vítáme vás! Zato v žádném mongolském slovníku není
slovo jurta, které se do našeho jazyka dostalo přes ruštinu. Domorodci svému
příbytku kočovníků říkají odedávna ger. Znamená i domov nebo bydlení
a jsou od něj odvozeny další výrazy jako gergí - žena, hospodyně či gerín
- pán domu. Rodilý Mongol by nejspíš váhal i nad obvyklým výrazem z našich
křížovek, kde je mongolský pastevec označován jako arat. Je to
staromongolský výraz (dnes se píše ard), pro člověka, kdežto chovateli
dobytka se v Mongolsku říká malčin.
Mongolská jurta
Zatímco u nás se během posledních několika století vystřídala řada
stavebních slohů, podoba obydlí hunských a mongolských kočovíků se za
minulá tři tisíciletí prakticky nezměnila. Do 16. století se stavěly
jurty dokonce na vozech tažených až jedenácti páry volů. Tyto pojízdné
jurty se ve válkách používaly jako vozová hradba, nejde tedy o husitský
vynález. Základ kostry jurty tvoří dřevěné součásti. Především to
jsou mřížové skládací stěny. Jejich počet určuje velikost obydlí,
pohybuje se od čtyř do dvanácti. Na horní stranu stěn se přivazují střešní
tyče, které se druhým koncem zasouvají do otvorů v dřevěném střešním
kruhu. U šestistěnné jurty bývá takových tyčí kolem osmdesáti. Kruh spočívá
na dvou sloupcích, obvykle pestře zdobených malbou a vyřezáváním.
Střešní kruh slouží jako okno i větrací otvor, ale také
jako podivuhodné sluneční hodiny. Protože jurta se staví vždy dveřmi směrem
k jihu, sluneční světlo, pronikající dovnitř střešním otvorem, svítí
během dne na určitá vyznačená místa. Den začíná hodinou zajíce,
poledne je hodinou koně, následuje hodina ovce atd. Těmito "jurtovými
hodinami" se pastevci řídí při lovu, vyhánění na pastvu, dojení a
dalších pravidelných zaměstnáních.
Dveře jurty jsou obvykle zhotoveny z jednoho kusu dřeva a už vzhledem k tomu,
že se takový materiál v mongolských podmínkách těžko opatřuje, patří
k nejváženějším částím jurty. Bývají bohatě zdobené, z vnitřní
strany obvykle pečlivěji. Nejen proto, že vnější strana trpí povětrností,
ale i z toho důvodu, že místo pro hosta uvnitř jurty je právě naproti dveřím.
Vrchní trám dveří je důležitým konstrukčním prvkem jurty. Při její
stavbě se od něj začíná a vsouvají se do něj střešní tyče. Střecha a
stěny jurty se pokrývají prošívanou plstí, v zimě v několika vrstvách.
Podlaha tohoto obydlí kočovníků bývá přirozená, někdy dřevěná.
Stavba jurty se řídí přesným pořadím. Začne se podlahou, potom se postaví dveře. Od nich do kruhu se montují stěny. Pak se na sloupky vztyčí střešní kruh a stěny s kruhem se pospojují střešními tyčemi. Celá konstrukce se nakonec potáhne vnitřní a vnější plachtou, na zimu i různými vložkami. Na závěr stavby, trvající asi dvě hodiny, se obvykle pořádá hostina s obřady, které mají zajistit zdar obydlí i hospodáři.
Každý kus nábytku uvnitř jurty má stanovené místo.
Uprostřed bývají kamínka s komínem ústícím do střešního otvoru. Jako
palivo se používá dobytčí trus vydávající jen malé množství voňavého
kouře. V pravě polovině jurty je ženská část, vlastně kuchyně, vybavená
truhlami a příborníky, v levé (západní) části jurty je mužské oddělení
a musí se sem kromě postele vejít i sedla, nádoby na kumys a lovecké potřeby.
V čestné části proti vchodu stojí truhly se šatstvem a rodinnými památkami.
Mezi nimi má místo oltářík s obrázky a soškami svatých. K běžnému
vybavení dnes patří i televizor a lednička.
Z národů ač jsme různých
Předseda Pražské jurty, pan Jiří Šíma, se nám věnoval se stejným
zaujetím, s jakým zajišťuje spolkovou činnost:"Nájemné platíme z
dobrovolných darů, v nichž významnou roli hrají jazykové služby členů,
kteří je klubu poskytují zdarma.. V prostorách klubu je kromě jurty k vidění
i čínská rikša, stálá výstava tradičních předmětů mongolské kuchyně
a ze sezonních výstav třeba malůvky asijských dětí nebo výstava klubu
Hanzelky a Zikmunda z Prosiměřic. Kromě toho každý týden pořádáme několik
besed, filmů, přednášek a setkání. Někdy převažují Asiaté nebo jejich
děti, to když se seznamují s českou kulturou a našimi zvyky, jindy přijdou
tuzemci zajímající se naopak o asijskou kulturu, ale nejčastěji, a to je
vlastně smyslem činnosti našeho spolku, se setkávají prostě lidé. Aby se
poznali a porozuměli si.
Naším hlavním předsevzetím je napomáhat všestrannému vzájemnému poznávání, úctě a toleranci. Návštěvníci u nás mohou posedět při čaji či kávě, přečíst si knihy i časopisy o vzdálených zemích, účastnit se jazykových kurzů nebo práce některého ze zájmových kroužků. Několikrát do roka pořádáme v různých městech repuliky stavbu velké jurty s kulturním s sportovním programem a šťastlivci mohou ochutnat berana obřadně zabitého a čerstvě upečeného podle mongolského způsobu. Proč šťastlivci? Protože zájemců bývá tolik, že by je mohlo nasytit snad jen celé stádo beranů."
Když jsme se seznámili s programem Klubu přátel Asie Pražská
Jurta, napočítali jsme nejméně třináct důvodů, pro které stojí za to
jej navštívit. Poskytuje informace nejen zájemcům a turistům, ale pomůže
navázat kontakty i podnikatelům. Pořádá filmová představení a koncerty.
V příruční knihovně si můžete pořídit kopie zajímavých článků.
Obstarají vám tu překlad z mongolštiny, čínštiny i dalších orientálních
jazyků nebo tlumočníka. Můžete se učit bojovým sportům i léčebnému tělocviku
nebo hře na asijské hudební nástroje, zatímco děti se vyžijí v kroužku
mladých cestovatelů. V tradiční jurtě můžete jen tak posedět nebo si ji
půjčit pro uspořádání soukromé oslavy. Pokud vám chutná asijská kuchyně,
poskytnou vám tu nejen recepty, ale naučí vás je i používat. V nabídce
Pražské jurty nechybí ani zorganizování zájezdu do některé z uvedených
zemí nebo seznámení s tradiční východní medicínou či výměnné burzy
pro sběratele asijského umění a kuriozit, některé speciality si tu můžete
i koupit, ať už holdujete orientálnímu jídlu nebo umění.
Rudolf Baudis