| Pramen čisté vody uprostřed sídliště |  |
| Eva Remešová |
Ročník 35 - číslo 20 |
Krátce po
sametové revoluci několik rodičů z farnosti Panny Marie - Královny míru v
Praze 4 pomohlo na svět jedné z prvních křesťanských šklech v Čechách a
školka přes různé trable funguje dodnes.
Rodiče celou věc začali vyjednáváním s místním úřadem a výsledkem byla křesťanská třída v rámci státní školky. Třídu vedly vynikající, věřící paní učitelky, pro které bylo jejich povolání zároveň posláním. Časem se ukázalo, že by bylo třeba školku osamostatnit. Školka brzy zakotvila v bývalých jeslích s velikou zahradou. Stala se samostatným subjektem s vlastním ředitelem a dvěma učitelkami. Jejím zřizovatelem se stala církev, což od začátku mělo své výhody, ale i nevýhody. Výhodou byla garance křesťanské orientace a výběru personálu z řad věřících pedagogů, nevýhodou je pak stálý zápas o přežití, který znají snad všechny církevní školy.
Školka již od počátku své existence chtěla být otevřená jak dětem z různých křesťanských denominací, tak i dětem z rodin bez vyznání, dětem zdravým i dětem se zdravotním postižením, celým rodinám i lidem ze sídliště. Pro pedagogy byla důležitá spolupráce celé rodiny, která napomáhala tomu, že se děti cítily ve školce jako doma.
Začít spolu
Rodiče vytvořili společenství modlitby i sdílení. Byli zváni k tomu, podílet
se na celodenním programu ve školce, předáním toho, co umí, nejen svým dětem,
ale i dětem ve školce. V roce 1994 pak do Studánky dorazil program Začít
spolu. Vznikl na washingtonské univerzitě jako program pro děti z menšin,
které se pro jazykové, kulturní a jiné bariéry obtížně zapojovaly do
společnosti. V naší školce program prezentovala např. paní Felnerová,
která pak stála u zrodu Vyšší pedagogické školy ve Sv. Janu po Skalou. Už
na začátku bylo zřejmé, že tento program má na co v naší školce
navazovat. Program Začít spolu v české verzi obsahoval to, čemu salesiáni
říkají preventivní systém. Tedy jednak vytvořit dětem zajímavý program
a jednak být přítomen jejich hrám. Nebýt tím, kdo dozírá, ale tím, kdo
sdílí s dětmi jejich svět.
Do programu Začít spolu se zapojila řada školek v Čechách a na Moravě. Účastnili jsme se řady školení a nakonec se Studánka stala tréninkovým centrem, kam se jezdili zájemci o tento program dívat, jak vypadá v praxi. Nadace Open Society Fund umožnila několika rodičům stát se zaměstnanci školky, ať už jako učitelky, asistentky nebo ve funkci koordinátora. Tím se stala jedna ze zakladatelek naší školky, paní Ludmila Švejdová, která nejprve ve funkci koordinátora zprostředkovávala vztah mezi školkou, dětmi a rodiči. Paní učitelky pak lépe poznaly prostředí, ze kterého každé dítě pochází, a odpovídal tomu i osobní přístup ke každému dítěti. Tím, že bylo ve školce více zaměstnanců, rozšířila se i nabídka tzv. center ve třídách. Třídy byly rozděleny do jednotlivých prostorů - koutků -vždy s určitou náplní. Koutek dramatický, hudby, malování, knih, lega a her a mnoho dalších umožnilo dětem volit si podle svého přání.
I když později americká strana přestala více zaměstnanců a vybavení financovat, řada prvků programu zůstala zachována. Zůstalo rozdělení tříd do center a je také zachováno společenství rodičů, které se pravidelně schází ať už k tomu, aby školce pomohlo v její nejisté existenci, nebo prostě jen k tomu, být spolu. Školka pořádá řadu akcí pro veřejnost - táboráky, různá sportovní nebo tvůrčí odpoledne, na sv. Mikuláše velký ohňostroj spojený s vánočním zpíváním. Vedle školky se nachází mateřské centrum Balónek a také skautská klubovna, a tak některé děti projdou jak mateřským centrem, tak školkou a skončí u skautů.
Jakkoli školka od začátku zápasí o svou existenci, má
velké štěstí na lidi, kteří v ní pracují pedagogy počínaje a uklízečkou
konče. Ti všichni spolu s rodiči a dětmi vytvářejí opravdové společenství.
I když řada školek má již dnes lepší materiální vybavení, je zde něco,
co dělá Studánku místem čistých otevřených vztahů, kde si druhých vážíme,
kde jsou příchozí vítáni a bráni vážně. Kde se spory ať už mezi dětmi
či třeba střety křesťanů různých denominací nebo obtížná jednání s
úřady řeší s ohledem a s úctou k druhému. Děti tak už od malička mohou
zakusit atmosféru smíru a odpuštění.