| Proč se slaví Velikonoční pondělí? |  |
| Pavel Kopeček |
Ročník 35 - číslo 20 |
Velikonoční pondělí je v našem prostředí spojeno s nejrůznějšími zvyky a tradicemi, které vždy nemají křesťanský původ a ve svém nejširším kontextu jsou spojeny s "rituály přechodu", tj. končící zimy a nastupujícího jara. Tato praxe je známá téměř u všech národů a většiny kultur, v průběhu staletí se vyvíjela a mnohdy byla i zasazena do křesťanského rámce - teologizována.
Církev slaví Velikonoce, a tím i Velikonoční pondělí ve zcela jiném kontextu, kterým je Kristovo vítězství nad smrtí, což je základní pravda a současně i tajemství, které církev světu zvěstuje a při liturgii slaví. Neděle vzkříšení neboli Velikonoční neděle je doprovázena oktávem, tedy osmi dny, kdy si církev uvědomuje velikost a spásonosný význam dané události - Kristova vzkříšení. V dějinách po celý tento týden probíhaly katecheze neofitů (katechumené, kteří byli o velikonoční vigilii pokřtěni), kteří nosili po celý oktáv bílé roucho, jež o druhé neděli velikonoční odkládali (viz. latinský název neděle - Dominica in albis). Po celý oktáv se církev raduje z "plodů" Kristova vykoupení, jež v člověku působí skrze křest a ostatní svátosti. V této perspektivě nemá Velikonoční pondělí výsadní postavení, ale je jedním ze dnů velikonočního oktávu, kdy se prožívá velikonoční radost z našeho vykoupení.
Z tohoto důvodu i současný misál uvádí vlastní formulář pro jednotlivé dny tohoto týdne. V dnešní uspěchané době je i pro věřící velmi obtížné najít si čas, aby liturgicky prožívali a slavili velikonoční tajemství po celý oktáv. Důsledkem je to, že Velikonoční pondělí, které je dnem "pracovního klidu", získává jistý slavnostní "punc" na rozdíl od ostatních dnů. K tomu přispívá i doba slavení liturgie (dopoledne - jako v neděli) a její slavnostní - velikonoční charakter, který velmi vyznívá ve srovnání s předcházející postní dobou. Nové obřady uvedení do křesťanského života (iniciační svátosti: křest, biřmování, eucharistie) poukazují na význam tohoto velikonočního týdne jako doby mystagogie (hlubšího proniknutí k podstatě slavených tajemství) pro neofity, jak tomu bylo v dřívějších dobách - neuvádí žádné výsadní postavení velikonočního pondělí.
Jak již bylo naznačeno, každý den velikonočního oktávu má vlastní mešní formulář. Po všechny dny se čtou Skutky apoštolů, evangelia poukazují na skutečnost Kristova vzkříšení a zpětnou odpověď učedníků, tváří tvář této pravdě. Ani srovnání těchto mešních textů a perikop nepoukazuje na slavnostní postavení Velikonočního pondělí na rozdíl od ostatní dnů velikonočního týdne.
Odkud se však vzala obecná představa o slavnostním rázu Velikonočního pondělí? Vidíme, že liturgicky je neopodstatněná, ale je třeba ji vnímat v dějinném kontextu. V minulosti po významných svátcích (byly slaveny v neděli), jež neměli jen liturgickou rovinu, následoval "volný den" - např. pondělí svatodušní, svátek sv. Štěpána. Tyto dny byly doprovázeny různými lidovými zvyky, jež tvořili součást života obce. V případě Velikonoc, Velikonoční neděle, je nutné vzít v úvahu i předcházející postní dobu, během níž byly zakázány veškeré oslavy, a tudíž liturgická radost nedělního rána jinou formou "pokračovala" i po zbytek dne.
Domnívám se, že pro křesťany dnešní doby je nutné vnímat Velikonoční pondělí nejen jako den lidových zvyků, ale především ve vztahu k velikonočnímu tajemství Krista a jeho liturgickému slavení.