| Nedobrovolná léčba závislosti |  |
| Prim. MUDr. Karel Nešpor, CSc. |
Ročník 35 - číslo 19 |
Dostávám poměrně často dotazy týkající se možnosti podrobit nedobrovolné léčbě člověka závislého na alkoholu nebo jiné návykové látce. Pisatelé v nich líčí utrpení, které jim soužití se závislým člověkem působí. Jedná se o slovní urážky, vyhrožování, fyzické napadání, neschopnost udržet moč a stolici, hluk v noci, jímž se budí děti i sousedé, nebezpečnou manipulaci s plynem a ohněm, odnášení věcí z domova do zastaváren apod.
Nedobrovolná léčba pro závislost je v současnosti možná
pouze za určitých okolností. § 23 odst. 4 zákona č. 20/1966 Sb. ve znění
pozdějších předpisů říká, že nemocného lze bez jeho souhlasu převzít
do ústavní péče:
a) jde-li o nemoci stanovené zvláštním předpisem, u nichž lze uložit
povinné léčení,
b) jestliže osoba jevící známky duševní choroby nebo intoxikace ohrožuje
sebe nebo své okolí,
c) není-li možné vzhledem ke zdravotnímu stavu nemocného vyžádat si jeho
souhlas a jde o neodkladné výkony nutné k záchraně života či zdraví.
Krátkodobá hospitalizace na záchytné stanici podle zákona 37/1989 Sb. může např. předejít tomu, aby opilá osoba rozbíjela výkladní skříně, situaci rodin, kde se vyskytuje závislost, však neřeší. Poplatek za ošetření na záchytné stanici jde pak navíc z rodinného rozpočtu.
Každé nedobrovolné přijetí pacienta do ústavní léčby je třeba do 24 hodin oznámit soudu, který přezkoumá jeho oprávněnost. I v případě, že k nedobrovolné léčbě dojde, mívá taková léčba většinou krátkodobý charakter, což rodině příliš nepomůže, leda by se podařilo pacienta získat k soustavné dobrovolné léčbě nebo se už jednalo o trvalé a těžké poškození mozku alkoholem, jímž by se dal zdůvodnit dlouhodobý pobyt v chráněném prostředí.
Možnost nedobrovolné léčby podle zákona 37/1989 Sb. zrušil v roce 1997 ústavní soud, aniž by toto rozhodnutí bylo provázáno se zvýšenou péčí o rodiny, kde se vyskytuje závislost (např. poradenství, psychoterapie, sociální pomoc). Lidská práva osob závislých na alkoholu a jiných návykových látkách je třeba respektovat. Je však také třeba hledat cesty, jak lépe chránit lidská práva lidí ve společné domácnosti včetně nezletilých dětí.
Je smutné, že českým zákonodárcům ležely více na srdci zájmy alkoholového a tabákového průmyslu než zdraví populace. Česká republika nevyužila možnosti používat ke snižování hrozivé spotřeby alkoholu vyšší zdanění. Právě daňová politika patří podle Světové zdravotnické organizace k nejúčinnějším postupům. Poslanci by si měli uvědomit spoluzodpovědnost za utrpení rodin, v nichž se vyskytuje závislost, i za více než šedesát předčasných úmrtí na následky kouření tabáku, k nimž v České republice denně dochází.