| Portrét od Rabase |  |
| Miloslav Burdátš |
Ročník 35 - číslo 19 |
Rád
bych se zeptal na hrubý odhad ceny obrazu od malíře Rabase. Je to portrét
Rudolfa Stoklasy, prokuristy firmy Chmel, která jako první vyvážela šunku z
Československa. Obraz má rozměry 80 x 100 cm a je signován vpravo dole.
čtenář Martin
Zhruba v polovině třicátých let se v reprezentativních prostorách Obecního domu v Praze konala souhrnná výstava obrazů Václava Rabase. Návštěvníci výstavy, mezi kterými nechyběli ani ministři či velvyslanci, tiše našlapovali a s obdivem hleděli na rozměrná plátna zachycující syrovou, ale obdělanou krajinu. Nejvíce se však shlukovali kolem malinkého obrázku, který zde visel jakoby omylem. Na dřevěné destičce byl roztomilý portrét malého děvčátka. Tím děvčátkem nebyl nikdo jiný než umělcova dcera Jitka. A tak to byl snad jediný obrázek, který byl označen visačkou neprodejné.
Ano malíř, sochař, grafik, básník a neúnavný organizátor Václav Rabas uměl namalovat prostě všechno. Zátiší, figuru, portrét i krajinku. Přesto jej všichni známe pouze jako nedostižného malíře krajin. Nejsou to však idylické, sluncem zalité krajinky, kde se popásají kravičky či ve stínu košatého stromu vyznává pasáček lásku ztepilé selce. Rabas se inspiroval u francouzského malíře Jeana-Francoise Milleta a stejně jako on se snažil zachytit štětcem "cri de la terre", hlas země, který vydává, kdykoliv do ní rolník zaboří hranu svého pluhu. A k tomu vysoké nebe, které jako by tlačilo na záda shrbených a prací zmožených zemědělců.
Rabas maloval drsnou pravdu o krajině, a proto se jeho obrazy nikdy nemohly dobře cítit v měštáckých salonech plných narůžovělých kýčů. Jeho obrazy oceňovali zejména kunsthistorici, ale i skupina intelektuálů, která vzešla z venkovského prostředí. Jeden obraz s názvem "Vybírání brambor" si dokonce koupil i tehdejší pan prezident.
Přestože Rabas měl rád široké tahy štětcem, dokázal touto technikou malovat i nádherné portréty. Nerad je vystavoval, jak se dostal portrét dcery Jitky na výstavu do Obecního domu, je mi záhadou. Neživil se portrétováním, snad právě proto mohou mít podobiznu od Rabase pouze jeho blízcí, přátelé či lidi, které si vážil nebo jim byl zavázán.
Pan prokurista Stoklasa, jehož portrét dnes hodnotíme, byl určitě přítelem nebo alespoň mecenášem mistra Rabase. Portrét pana prokuristy je proveden velice úsporně, Rabas ani jinak nemaloval. Dokonce se domnívám, že byl namalován "a la prima", na jedno sezení. Bohužel, tazatel neuvedl, jakou technikou je obraz namalován. Domnívám se, že nejdříve byl nakreslen portrét uhlem a pak byl vykolorován akvarelem, temperou nebo velmi ředěnými olejovými barvami.
Na závěr bych měl uvést, jakou cenu má tento obraz. Přiznám
se, že ohodnotit mužský portrét je velmi ošidné. Cena obrazu se odvíjí
od poptávky na trhu. Trh je tvořen sběrateli, milovníky umění, galeristy a
investory. Podobný portrét si zakoupí buď galerie, která se dílu Václava
Rabase soustavně věnuje, nebo někdo z příbuzných portrétovaného, jinak
je téměř neprodejný, a tudíž i jeho cena v prodejně starožitností by
byla velice nízká. Protože předpokládám, že tento obrázek zůstal v
rodině portrétovaného, je zbytečné hledat finanční ohodnocení. Vždyť
pocit, že našeho předka portrétoval velký umělec, jakým Václav Rabas
bezesporu byl, je několika bankovkami nenahraditelný.