| Škola nezmůže všechno |  |
| PhDr. Václav Mertin |
Ročník 35 - číslo 19 |
Často opakujeme věty, jejichž pravdivost by při bližším zkoumání asi moc neobstála. Tak například říkáme předškolním dětem, aby si užily hry, protože jak nastoupí do základní školy, začne jim opravdický život, trvalý koloběh povinností, který se zastaví až v hodně pozdním věku.
S podobnými slovy se bráníme větším nárokům při vzdělávání a tvrdíme, že naše škola má hrozné požadavky, že děti přetěžuje a že by si měly užít trochu dětství. Přitom přehlížíme, že tím vnucujeme dětem pohled dospělých. Samotné děti se chtějí učit, vzdělávat, poznávat nové věci, dokonce chtějí pracovat. Leckdy je pro ně největší odměna, když mohou něco dělat s dospělými, milují, když se mohou dozvídat něco nového. Nečinnost je ubíjí - to pak zlobí, otravují, vymýšlejí hlouposti, nebo chřadnou a krní.
Samozřejmě dětské vzdělávání má specifika. Čím menší dítě je, tím více se brání tradiční školní výuce, ve které je skoro všechno na povel a následně na známku. Když však činnost či vzdělávání vychází z jeho potřeb, zájmů a hlavně možností, dychtivostí by se přetrhlo. Vzdělání ve škole má zatím v tomto směru pořád velké rezervy, málo respektuje jedinečnost každého dítěte. Problém totiž spočívá v tom, že některé děti jsou aktivní v pět hodin ráno, zatímco jiné se probouzejí k aktivitě až po deváté hodině, jedno dítě se nejlépe učí s vydatnou pomocí dospělého, zatímco jiné miluje samostatné pokusnictví, Anička krásně a ráda píše, zatímco Fanda nejraději skládá lego a počítá příklady.
Je na nás rodičích, abychom v dítěti co nejdéle udrželi
jeho původní dychtivost poznávat a být aktivní. Přes značný vliv vrstevníků
a médií jsem přesvědčen, že jsou to právě rodiče, kdo rozhodují o
ochotě dítěte celoživotně se vzdělávat, přijímat nové poznatky a myšlenky.
Možná to bude znít nevěrohodně, ale čas na vzdělávání začíná hned
po narození. U člověka sice není nikdy pozdě, ale ztracená léta nic
nenahradí. Okna poznání jsou totiž u dětí nejotevřenější, s rostoucím
věkem se pomalu, ale jistě uzavírají. Pokládám za trestuhodné, když nám
nevadí, že některé děti čekají jak na smilování, až vypadnou ze školy
a začnou se vzdělávat životem. Stejně chybné je nevyužít možností, se
kterými dítě přichází na svět.