| Zápisky fotbalového zelenáče |  |
| Milan Šimáček |
Ročník 35 - číslo 19 |
Vzal jsem v
březnu svého dobrého kamaráda s sebou na galavečer Českých lvů do sálu
Lucerny. Byl velmi spokojený, svět umělců ho přitahuje, i když charakter a
oblast jeho práce jsou značně odlišné. Když jsme se loučili, nabídl mi,
že mě na oplátku vezme na fotbalový zápas. Odmítl jsem, řka, že by to
byla vyhozená vstupenka, že na dvouhodinové stání někde
na tribuně a sledování nudného pokopávání, mě neužije. "Ale žádné
stání a nuda! Zvu tě na tribunu Very Important Persons /V.I.P. - velmi důležité
osoby/ a na 257. derby pražských "S", které je už dávno beznadějně
vyprodané!"
A neuvěřitelné se stalo skutkem - vyrazil jsem na fotbal.
Nálada na letenské tribuně byla před zápasem napjatá
jako houslová struna "e". Sparta byla totiž pár dnů předtím vyřazena
čtyřgólovou prohrou s mužstvem Českých Budějovic z poháru. Zodpovědní
funkcionáři měli v kamenných tvářích vibrace základního "hop nebo
trop, buď anebo". Sparta si eventuálním vítězstvím nad Slávií mohla
zásadně nakročit k zisku letošního titulu krále ligy. Ale podaří se jí
to?
"Musíme nastupovat do zápasu jako hladoví vlci!" hecoval svěřence
sparťanský trenér Jiří Kotrba. "Dostal jsem ránu do hlavu, na kterou
asi do smrti nezapomenu. Proto je teď v derby na nás, abychom rozladění odčinili.
Jestliže se mistrovský titul na Letnou vrátí, sparťanský fotbalový národ
nám určitě vyřazení z poháru odpustí, kdybychom však v lize skončili za
Slavií, položíme tím hlavu na špalek." Hlavní hvězda letenských,
kapitán Karel Poborský, byl opatrnější: "Náš souboj se Slavií nemá
favorita." Vlastimil Košťál, prezident fotbalové Sparty, to však vyjádřil
jednoznačně: "Po vyřazení z Českého poháru, k němuž se s trenéry
a hráči pochopitelně ještě vrátíme, je zisk mistrovského titulu už
jedinou prioritou
a koneckonců i příležitostí, jak odčinit hazard se jménem Sparty, k němuž
ve zmíněném pohárovém střetnutí s Českými Budějovicemi došlo."
I když odborná veřejnost hlásala, že Slavie hraje nejpohlednější fotbal,
její útočníci nastříleli v letošní lize nejvíce branek, a jsou tudíž
mírnými favority, slávistický brankář Michal Václavík byl ve svých
tvrzeních skeptický: "Góly padat nebudou."
Ještě před zápasem jsem se dověděl, že se Sparta dohodla s japonskou
automobilkou Toyotou na pětileté spolupráci, která do pokladny letenského
celku přinese 75 milionů korun. Tyto prostředky mají být investovány do
stadionu (výměna sedaček, pořízení obří obrazovky, zlepšení sociálního
zařízení, rozšíření občerstvení), který od nové sezóny ponese název
TOYOTA ARENA. Sparta je tak druhým sportovním klubem v pořadí, který u nás
pojmenoval po jednom ze svých sponzorů stadion. (Před ní tak učinila
hokejová Sparta, která hraje v T-Mobile aréně.) Nový název bude na Letné
patrný ze čtyř nápisů - tři se objeví
na vnější straně stadionu, jeden uvnitř. Jak jsem zjistil, je to trend,
který frčí i v sousedním Německu, ale přesto mě zamrazilo, když jsem si
uvědomil, že např. Kaiserslautern přejmenuje v nejbližší době svůj
Fritz Walter stadion, který nesl jméno jedné z hráčských legend, na Idol
arenu. A slavný Bayern hraje zase v Allianz areně…
Že o peníze jde v dnešním sportu až na prvním místě, bylo patrno i z
bohatých rautových stolů, jež byly po celý zápas VIPákům k dispozici s
teplou šunkou, gulášem, langustami, vínem, sektem, pivem, dezerty. To vše
nabízeli, vč. zahraničních cigaret a uzenářských lahůdek, mladé kočičky
v přiléhavých minišatech a s hlubokými výstřihy, takže přítomní pánové
zralého věku i s plnými ústy nestačili kulit oči na krásy mládí. Do
V.I.P. prostoru je vstup přísně střežený, vaši kartičku vám několikrát
kontrolují, a samozřejmě se tam z rekordně přítomných 18 228 platících
diváků dostal jen pozvaný zlomek majitelů exkluzivních permanentek.
A kteří byli těmi vybranými?
To byl pro mne osobně zážitek největší. Bizarní spojení všech existujících
skupinek. Lidé patrně od dob starého Říma a všech vrstev, ty na lidových
tribunách až po současné populární tváře, zřejmě potřebují "Chléb
a hry".
A kontakty. Ty se zase dobře dělají na fotbale, protože sport svým zájmem
o něj spojuje.
A tak jsem viděl dva metry od sebe známého muže ve vazbě vyšetřovaného,
a kousek za ním ministra vnitra. Dále disidenta a signatáře Charty 77 a za ním
profesionálního důstojníka Státní bezpečnosti, který před Listopadem
vyslýchával písničkáře Vlastimila Třešňáka. Předsedu pravicové
strany a vicepremiéra, vedle bývalého ministra levicové vlády. Trenéra národní
reprezentace i agenta, který už hotové a proslavené moderní gladiátory výhodně
prodává a strhává si za to slušnou provizi. Všudypřítomného novináře
společenského magazínu, aktivního za všech režimů.
Ve vybraných oblecích (ale i inkognito) usedlo na čestné tribuně 15 manažerů
zahraničních klubů - případné posily vyhlíželi zástupci Interu Milán,
Eindhovenu, Arsenalu
i z Marseille. Myslím, že se tomuto jevu odborně říká "prolínání
elit". Herec Jan Kraus mi
na to téma připomněl: "Dá se říct, že fotbaloví prezidenti Sparty
sedí často. Ale ne vždy už
na tribuně."
Ano, vyučený automechanik Petr Mach si odpykává nepodmíněný trest na
Pankráci,
a jen málokdo nezná jeho věhlasné a kamarádské fotografie s Petrem Čermákem,
t.č. výkonným místopředsedou ODS. Machův současný nástupce Vlastimil Košťál
je zatím samozřejmě též nejobletovanější sparťanskou figurou, které všichni
ke konečnému vítězství 2:0 po utkání blahopřáli. Vždyť také příznivci
Sparty od 2. gólu dávali pokřikem "Mistři! Mistři!" jasně
najevo, o čem pravděpodobně výsledek rozhodl. Zatímco na slávisty posměšně
volali: "Věčně druzí!" Tito zase do okamžiku, kdy jim Tomáš Jun
vstřelil onu druhou branku, byli autory zajímavé činnosti: poskakovali na
tribuně a volali: "Kdo neskáče, fandí Spartě! Kdo neskáče, fandí
Spartě!" Nevím, já jsem neposkočil ani jednou a nefandil jsem přímo
žádnému za soupeřících mužstev.
Ještě zvláštnější způsob podpory vymysleli sparťanští příznivci. Ve
druhém poločase rozvinuli vlajku svého klubu o rozměrech cca 12 krát 5 metrů.
To znamená, že fandové
na ploše 60 metrů čtverečních podepírali nad hlavami prapor, ale přitom
neviděli na své miláčky. Zajímavé, že jim to nevadilo. Za projev úplné
blbosti pak musím označit všechny ty stupidní rasistické posměšky, kterými
fanoušci letenských pokřikovali na Evandra Adauta, kdykoliv se tento brazilský
útočník tmavé pleti, hájící barvy Slavie, dotknul míče. I místní
rozhlas musel skupinky těchto "takyfandů" napomínat a krotit. Je to
prazvláštní sociální skupina, celý týden pracují většinou manuálně a
bez rozhodovacích pravomocí, zato v davu si odventilují a vyřvou své pudy s
dokonalým pocitem bezmezné moci a síly.
Kdo se mi stal nejpozitivnějším zážitkem onoho sobotního odpoledne, byl
divák, sledující derby po mojí levé ruce. Později se mi představil jako
Jiří Hrala, jednatel pražské firmy COMCOM, která za rekordní 3 týdny
provedla instalaci vytápění trávníku, vč. položení nového povrchu.
Doslova jsem zakoulel očima, když jsem se dověděl, že pod hrací plochou je
18 km trubek! Tak proto se může hrát i při předčasné sněhové nadílce!
Současné vytápění trávníku Sparty snese nejpřísnější evropská kritéria,
stejně jako na stadionech v Liberci, Jablonci či Teplicích, které tato společnost
z Prahy 10 realizovala rovněž. A aby spojení se sportem neměl její majitel
málo, dodal topení taktéž do rodinných domů některých předních českých
fotbalistů. Tohle nepíši jako skrytou reklamu, ostatně naše setkání bylo
zcela náhodné, mě jenom vždycky hrozně potěší příjemný závan
prvorepublikových "zlatých českých ručiček". Nevím, možná tu
dobu idealizuji, ale obrovsky fandím všemu, co po roce 89 vzniklo na zelené
louce a bez tunelů a krádeží se rozvinulo. Dobromyslný podnikatel s knírkem
mi imponoval více, než řada mediálně známých tváří v prostorách VIP
klubu.