| Za sv. Jiřím na Říp |  |
| Bedřiška Kotmelová |
Ročník 35 - číslo 19 |
Na Velikonoční pondělí
svítilo sluníčko, počasí bylo skvělé a radostné, nuž vzhůru na památný
Říp, Čechové! Konala se tradiční Svatojiřská pouť.
Mši slavil biskup Herbst, který poctivě vyšlapal od parkoviště pod horou až k bazilice sv. Jiří. Když jsem to ocenila, roudnický kaplan Tomáš Roule prohlásil: "Pan biskup Herbst je starý turista" - pak se hned opravil, "tedy starý v tom smyslu, že zkušený." Tentýž pan kaplan neplakal v kapli, ale zorganizoval poutní putování na Říp od fary v Roudnici, kterého se ale mnoho lidí nezúčastnilo. Tam začíná i naše fotoreportáž.
My jsme s panem fotografem dojeli pod Říp autem. Dlužno říct, že jsme se při cestě nahoru pořádně zadýchali, v jednu chvíli je stoupání pořádný krpál.
Slavnostní poutní mše probíhala před bazilikou, pod kterou je louka. Ta
byla zaplněna lidmi, psy a spoustou dětí! Kdybych neznala statistiky o počtu
dětí v naší zemi, jen z pohledu na shromáždění u paty baziliky bych se
nebála, že vyhyneme. Díky statistikám mě občas pesimismus zaplaví. Přibližně
150 -200 lidí přišlo na pouť, hodně lidí si tam vyšláplo na výlet a
bohoslužbu brali jako zpestření odpoledne. Ale listy s písněmi, které hrála
jedna z pěveckých schol kobyliského farního sboru z Prahy, si vzali téměř
všichni rádi. Tak nějak možná probíhala i shromáždění v době Ježíšově.
Pravděpodobně ale chybělo výborné ozvučení. I díky němu do prosluněného
odpoledne zaznívala slova velikonoční liturgie, prosté a krásné kázání
biskupa Herbsta a krásný zpěv scholy "MPVPM" - to je její oficiální
název. Děti pobíhaly po louce. Někteří rodiče zaujatě sledovali bohoslužbu,
pro některé to byl zajímavý folklorní zážitek. Od náhodných návštěvníků
jsem zaslechla zajímavá hodnocení toho, "co se to tu děje". Nabízím
jedno z nich: "Hele, co to tu je?"
"Já si myslím, že duch svatej. To určitě slavěj, že maj toho ducha
svatýho, ale dobrý je to, ne? Vypadá to hezky."
Pokud budete fotografiemi pana Martinovského nalákáni vypravit se na horu Říp
a před tím navštívíte internetové stránky hory Říp, nevěřte jenom
upoutávce na výbornou restauraci hned vedle louky na samém vrcholu. Jestliže
člověk občas s trochou nostalgie zavzpomíná na klidný, lenivý a poněkud
ušmudlaný běh života v době před 14 lety, když se střetnete s jeho přenesením
do reálného času v podobě restauračního zařízení, nostalgie ho opustí.
Ale možná, že je to záměrná historická připomínka toho, jak bylo.
Z
HISTORIE POUTĚ NA ŘÍP
Tomáš Roule, kaplan v Roudnici, informace poskytl Dr. Quido Kastner
Pouť na národní horu Říp se konala po řadu staletí, útlum nastal až v době husitství. Obnovena byla potom v 90. letech díky významné šlechtičně, paní Polyxeně z Lobkovic. Za císaře Josefa II. byla pouť zakázána, později ovšem byla opět obnovena.
Významným datem v jejím konání byl rok 1826, kdy
se slavilo 700. výročí zbudování rotundy sv. Jiří. Tuto pouť organizoval
tehdejší roudnický kaplan Jirsík, pozdější známý biskup českobudějovický.
Po 100 letech r. 1926 se oslavy opakovaly. Pouť v roce 1848 se stala demonstrací
odporu, organizoval ji rovněž tehdejší roudnický kaplan. Podobně měla ráz
odporu i pouť konaná r. 1939 po tehdejší okupaci.
Od r. 1868 se na Řípu konaly také světské tábory lidu, které v různé
formě přetrvaly až do moderní doby. Např. r. 1993 se jich zúčastnil i Václav
Klaus (tehdy byl předsedou vlády).
Svatý Jiří je jedním ze 14 svatých pomocníků, někdy bývá považován
za postavu mytologickou (informace o něm čerpáme hlavně z knihy Legenda
aurea Jakuba de Voragine). Jiří byl pravděpodobně urozeným vojákem, křesťanem
za císaře Diokleciána na přelomu 3. a 4. století. V jeho zemi podle legendy
řádil drak, který denně požíral dvě přeložené ovce. Ovce došly a drak
začal vyžadovat lidské oběti. Los padl na dceru místního krále. V
rozhodující okamžik Jiří zaútočil na draka kopím. Slíbil, že draka
zabije, když se všichni nechají pokřtít, na což přítomní přistoupili,
jednalo se tehdy o 15 000 lidí. Později byl Jiří jakožto křesťan zajat a
stává se mučedníkem.
Sv. Jiří představuje symbol rytířskosti. Církev ho považuje za patrona v bojích, a to v bojích všeho druhu, jednak proti válečným nebezpečím, ale také proti pokušením. Sami na sobě zjišťujeme, že zlo má tendenci nás pohlcovat, pokud se mu nepostavíme, podobně jako nás to svým příkladem učí příběh o sv. Jiří, ať už někdy existoval, nebo si ho někdo vymyslel.