| Popel a Popelka |  |
| Vladimír Mates |
Ročník 35 - číslo 19 |
"Zajímalo by mě, kolik je u nás Popelů a kolik Popelků, a hlavně,
jak jsme ke svým jménům přišli?"
Jaroslava Popelková, Uherské Hradiště
Popelů je necelá stovka, Popelků 3 820. Na každého Popela připadá takřka čtyřicet jejich zdrobnělých jazykových příbuzných. Druzí by tedy prvé, jak zní známý militaristický obrat, "utloukli čepicemi". Na pořadu dne jsou však střety jiné a čepice v nich zbraněmi nejsou.
Nevylučoval bych, že v řadě případů vedlo k pojmenování
Popel i náboženství. Viz i ono "prach a popel" a "sypati si
popel na hlavu" jako výraz uznání viny a zároveň i pokání.
Ale hlavním důvodem byla jistě stará řemesla či zaměstnání s popelem přímo
spojená.
Popelka, pomocnice v domácnosti, se zřejmě prapůvodně starala o ohniště,
a tudíž i o popel. Později je "popelka" - v latinských textech - překládána
i jako "coquilla", kuchařka. Nejspíš její pomocnice. Ale
"popelkou" mohl být i muž, jak se můžeme dovědět z Klaretova
slovníku Bohemarius maior z počátku 15. stol.
A byl jím patrně tak nazván potomek nebo mladší pomocník některého ze středověkých "popelářů" či "popelečníků". Ti buď pálili v lese dříví právě proto, aby z něj získali popel, nebo patřili k těm, kteří s touto surovinou obchodovali. "Dřevěný" popel se přidával například do mýdla. Stejný materiál se využíval i ve sklárnách.
Dalším zdrojem pojmenování mohla být i nezdravá - popelavá - barva sousedovy pleti nebo skutečnost, že dotyčný do nebe vychvaloval svoje popelky, kravičky šedého zabarvení. Jiný mohl přezdívku dostat kvůli zálibě v jídlu: popelkou totiž nazývali naši předci chléb pečený pod popelem (jinak též podpopelný). A před takovými dvěma sty lety tak říkali i bramboru - sice s nápadnou červenou slupkou -, ale vyhlášenému především svou moučnatostí, který se po uvaření či upečení rozpadal, jak zněl tehdejší obrat - na popel. Jinému mohl dát své jméno stejnojmenný potok (Lomnice nad Popelkou), poblíž kterého měl své stavení, anebo i ta Popelová hora na Děčínsku, ve starších dobách nazývaná také Popelkou. A jestliže se z mnohých míst s popelem či s popelkou v názvu lidé přestěhovali do jiné lokality, je docela dobře možné, že nejednoho z nich pojmenovali rovněž Popelkou...
… A co myslíte, že asi měla Popelka v jednom z těch kouzelných oříšků za kožíšek? Určitě ne z tygra! Nejspíš ten z myších či veverčích kožek zvaný popelka! Plášť podšitý popelkou. Po nich se ta zázračně hřejivá věcička nazývala… Také Karolina Světlá se zmiňuje o ženě, která si "koupila kuklu z popelek" (= svrchní část ženského oděvu kryjící hlavu a část hrudi a zad).
Nechtěl jsem věřit svým mužským uším, že popelku ve
významu "kožíšek" znají i dnešní ženy. Pravda, ty, jež mě
svou znalostí tak překvapily, byly - s prominutím - už trochu v letech. O nějaký
ten rok starší než ta naše ze všech Popelek nikoliv nejpopelavější, ale
nejpopelkovatější, tedy nejroztomilejší a také nejkrásnější - Libuška
Šafránková.