| Křehké vztahy |  |
| Agáta Pilátová |
Ročník 35 - číslo 19 |
Na první pohled by se mohlo zdát, že slovenský film Quartétto je veskrze "ženský": jeho hrdinkami jsou čtyři ženy z jedné rodiny, muži v tomto příběhu hrají spíš okrajovou roli a autorkou scénáře i režisérkou je rovněž žena. Ve skutečnosti se tu však nevypravuje o ženských problémech, ale o něčem daleko obecnějším - o vztazích mezi nejbližšími, o léta potlačovaných pocitech, skrytých křivdách i vášních, které vyplouvají na povrch obvykle ve chvílích závažné události, rodinné tragédie nebo třeba oslav. Stává se to nejen ve filmu, ale hlavně ve skutečném životě.
V autorském snímku Laury Sivákové je takovým osudovým okamžikem smrtelná choroba matky, kvůli které se sejdou v rodném domě její tři dcery. Po letech mají všechny čtyři příležitost nejen sedět u společného stolu, ale hlavně být si zase blízko, hovořit o důvěrných věcech. A ukazuje se, že dům už není domovem, že jejich "quartétto" neladí, nezní souladem nástrojů, pokud kdy vůbec znělo. Vyplouvají na povrch stará rodinná tajemství, výčitky, nedostatek vzájemného porozumění. Hlavně matka je dost udivena - vždyť se celý život tolik snažila. Ale snažila se opravdu? Nebylo v jejím úsilí zachovat rodinu hodně sobectví? A není škoda, že sestry jsou v posledních letech tak málo spolu, sotva o sobě vědí, ač by se určitě potřebovaly?
Palčivé otázky, které film klade, doznívají v divákovi ještě dlouho poté, když se v sále rozsvítí. Patří k jeho přednostem, že svým vyzněním hlasuje pro vzájemné lidské (a hlavně rodinné) porozumění, pro upřímnost a pečlivé pěstování nejen pocitu, ale především činů směřujících k vzájemné sounáležitosti. Naléhavost myšlenek výrazně podporují hlavní představitelky filmu, vesměs výrazné, pro českého diváka víceméně neznámé a sympatické herečky: Klára Dubovicová, Diana Mórová, Lenka Fillnerová-Robaye a Zuzana Mauréry. O to větší škoda, že některé dialogy jsou příliš dlouhé a nevěrohodně patetické a že určité situace, s nimiž se v snímku potkáváme, jsme už (v lepší verzi) viděli někde jinde.
Nicméně tento slovenský příspěvek do našich kin lze
vcelku uvítat už pro jeho sympatické ambice. A ovšem také proto, že
slovenských filmů se v posledních letech rodí málo, a když, tak slovenští
tvůrci pracují spíš v Česku nebo ve spolupráci s českými producentskými
firmami - také Quartétto vzniklo v koprodukci s Českou televizí.