| Tíživé noci |  |
| Josef Augustyn |
Ročník 35 - číslo 19 |
Občas se budím se v noci a hned se mi vybavují určité
tíživé situace, přestože - jak jsem se domníval - byla záležitost už vyřešena,
například upřímným rozhovorem s člověkem, s nímž jsem měl neshody, a
to také svojí vinou. Tyto stavy mě trýzní a nevím, co bych mohl ještě udělat,
abych na ně zapomněl a získal klid.
Podobné reakce nejsou ničím neobvyklým. Je to spíš zdravá obranná reakce
lidské psychiky.
Konflikty, které prožíváme ve vztazích s jinými lidmi, zasahují oblast našich emocí a mnohokrát ji hluboce poraní. Tyto problémy nás tíží a vzpomínka na ně nás nejednou dlouho bolí. Ale jako lidé věřící - často také zbožní - chceme tyto situace vyřešit rychle, vědomým lidským i duchovním úsilím. Z toho důvodu se také modlíme, obviňujeme se při zpovědi z nevhodných reakcí a pocitů, snažíme se rozmlouvat s lidmi, s nimiž máme neshody. Měli bychom si však uvědomit, že citová poranění se nehojí na náš přímý rozkaz. Celá citová sféra má své zákony, které je zapotřebí respektovat.
Hojení emocionálních poranění obvykle vyžaduje mnoho času. Jestliže se nám v noci spontánně vybavují trýznivé situace, které jsme prožívali ve dne, znamená to, že jsou velice závažné a nemůžeme je brát na lehkou váhu. Záležitosti byly vyřešeny pouze v rovině našeho rozumu a vůle, naproti tomu v rovině srdce a emocí dosud vyřešeny nebyly. Neměli bychom se nutit k tomu, abychom se tíživých stavů zbavili. Byl by to projev určitého násilí vůči vlastní osobě. Je zapotřebí se k nim postupně vracet, ale možná s větším klidem. Je dobré znovu je promyslet a odříkat v modlitbě a zároveň se pokusit získat od nich větší odstup. Je také vhodné promluvit si o nich s člověkem, který je nám přátelsky nakloněn, který nás umí vyslechnout, pochopit, něco nám napovědět, možná nás i trochu potěšit.
Neměli bychom se pozastavovat nad tím, že nás tíživé stavy tolik trápí. Je to normální a v této věci nemůžeme často nic poradit. Jsme-li netrpěliví, bolest v našem vědomí ještě narůstá. Vnitřní uklidnění nám může snad nejvíce přinést upřímná, srdečná modlitba, v níž před Ježíšem odkrýváme celé své rozbolavělé srdce a svěřujeme se Mu se svým životem. Neměli bychom se bát, že k Ježíši přicházíme vedeni velmi osobním "zájmem": touhou po nalezení klidu. Sám Ježíš nás vybízí: "Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží" (Mt 11,28-30). Bezesné noci naopak můžeme využít k tomu, abychom se Ježíši svěřili s tím, co nás bolí, a měli tak naději, že jitro bude radostnější.