| Manětín |  |
| Milena Hrušková |
Ročník 35 - číslo 19 |
Až pojedete
na Plzeňsko, nezapomeňte navštívit Manětín. Je to jedno z nejkrásnějších
městeček v naší republice. Zdejší zámek se stal v uplynulém roce národní
kulturní památkou, město Manětín pro svou hodnotnou, vesměs barokní zástavbu
a množství uměleckých památek bylo vyhlášeno v roce 1992 chráněnou městskou
památkovou zónou. Manětínu se také říká "Barokní perla západních
Čech". Na malé ploše je tu shromážděno na osmdesát barokních
plastik. Město se může pochlubit také obrazy Petra Brandla, kterého sem
dvakrát pozvala zdejší šlechty. V Manětíně je po Praze druhá největší
sbírka Brandlových obrazů.
První písemné zmínky o městu jsou z roku 1169. Tehdy tu byl knížecí
lovecký dvorec, který Vladislav II. věnoval johanitům. Ze 12. století pochází
kostel Jana Křtitele, v 18.století přestavěný do dnešní podoby. Roku 1235
udělil Václav I. obci tržní výsady a soudní nezávislost. Po připojení
osady Vestec a Kuchov vzniklo při staré obchodní cestě v údolí Manětínského
potoka jedno z nejstarších měst ulicového typu. Po husitských válkách patřil
Manětín Švamberkům. Následným majitelům Krajířům z Krajku bylo panství
za účast ve stavovském odboji proti Ferdinandovi I. zkonfiskováno. Dalšími
držiteli byli Šlikové, po nich Hrobčičtí z Hrobčic a Roupovští. Za
jejich účast na povstání byl zámek roku 1622 opět zkonfiskován. Od královské
komory jej koupila Estera Lažanská z Bukové. Lažanští, kteří náleželi
k vlastenecké pobělohorské šlechtě, byli nejvýznamnějšími majiteli Manětína.
Panství jim patřilo přes třista let, věnovali mu svou veškerou pozornost a
vtiskli nenapodobitelnou tvář.
Roku 1712 zničil město obrovský požár. Následovala veliká přestavba,
kterou řídil neznámý ale vynikající architekt. Byly postaveny barokní
domy, na terasovitém náměstí před zámkem se objevily plastiky, sousoší a
kašny. Manětínská tradice sochařů začíná u Štěpána Borovce, který
byl žákem Jana Brokofa. Mezi jeho díla patří sousoší Nejsvětější
Trojice v západní části náměstí. Na dodání tohoto díla uzavřela hraběnka
Gabriela Lažanská s Borovcem dne 17. dubna roku 1719 smlouvu. Za 400 zlatých
a čtvrtku hnědého piva měl sousoší dokončit do podzimu téhož roku.
Borovec však do šesti měsíců po sepsání smlouvy zemřel. Sousoší dokončili
jeho pokračovatelé. Mezi ně patřil Josef Herscher, mimo jiných plastik
autor postav sedmi ctností, zdobících galerii na náměstí. Představují
Spravedlnost, Sílu, Víru, Lásku, Naději, Opatrnost a Moudrost. Prostřední
- Lásku - symbolizuje žena s dětmi u kolébky. Prý je to mladá hraběnka
Gabriela Lažanská se svými ratolestmi.
Od kostela sv. Jana Křtitele ke kostelu sv.Barbory na konci města vede cesta,
zvaná Vysoká, lemovaná alejí patnácti velkých postav světců. I ty
vznikly v dílně Josefa Herschera. Sochy objednávala nejen šlechta ale i manětínští
měšťané ze zbožnosti, z vděčnosti a na ochranu proti živlům.
Po prohlídce města vstoupíme do zámku. Byl také po požáru roku 1712 přestavěn
patrně podle návrhu T. Hafeneckera, ozdoben plastikami J. Herschera a Š.
Borovce. Nad schodištěm vidí návštěvníci fresku s ideální podobou, spíše
představou zámku z 18. století, do níž nebyl nikdy dostavěn, v sálech v
prvním patře je umístěna stálá expozice barokního umění. Sbírky jsou v
původním zámeckém zařizení. V zeleném hudebním pokoji byly při opravách
objeveny malované tapety a iluzivní apliky mezi okny. Na dlouhé chodbě visí
zajímavé fotografie z 19. století. Většinou je na nich zdejší panstvo na
honech. Krásným cestovním deníkem jsou romantické akvarely z Alp. Jejich
autorkou byla Sidonie Hoysová - Lažanská. Třináct velkých pláten v následující
místnosti maloval Václav Dvořák na přání Gabriely Lažanské. Vyobrazil
služebnictvo při práci v zámecké kuchyni, při praní prádla a další zaměstnance,
jako např. stavitele, hofmistra, faráře, varhaníka. Tato tématika je
naprosto ojedinělá a mimo jiné dokazuje dobrý poměr hraběnky k jejím zaměstnancům.
Obrazy patří bezesporu k nejzajímavějším exponátům zámku.
Největší místnost, přijímací sál, je ozdoben freskami, které pro svou
svěží barvu nebyly dosud restaurovány. Na zdech jsou potom velké portréty
členů rodu Lažanských. Sál slouží městu ke svatbám a jiným slavnostním
příležitosten. V chodbě spojující zámek s kostelem sv.Jana Křtitele je
umístěna galerie předků. Z panské oratoře je možno nahlédnout do
kostela, kde nad hlavním oltářem visí obraz Křest Kristův od Petra Brandla,
plátno, které bylo zapůjčeno na světovou výstavu do Montrealu..
Foto: autorka