| Svatý Vojtěch |  |
| Ludmila Kotrmanová |
Ročník 35 - číslo 16 |
Svatý Vojtěch - přední patron pražské
arcidiecéze a zakladatel prvního mužského benediktinského kláštera v Čechách
před 1010 lety.
Svatý Vojtěch byl druhým
pražským biskupem, ale prvním Čechem a ve své době nejvyšším představitelem
církve v českém knížectví. Byl také zárukou její nezávislosti, protože
předtím byla podřízena německému biskupství v Řezně. Chceme-li pochopit
život a dílo sv. Vojtěcha, je třeba si uvědomit, v jak složité době
tehdy žil. Evropa se v l0. století postupně stávala křesťanskou a začínaly
se vytvářet jednotlivé státy ve svých historických obrysech. Roku 973 bylo
ustanoveno pražské biskupství a knížectví Přemyslovců se dostalo mezinárodního
právního uznání. Na evropské jeviště vstoupilo též křesťanské
Polsko.
V tomto vývoji měl svoji úlohu i sv. Vojtěch. Znal se s německými císaři,
žil nějaký čas v Itálii, hlásal Krista v Maďarsku i v Polsku a vstoupil i
na území Pruska, kde nakonec zahynul mučednickou smrtí.
Sv. Vojtěch neměl ve své vlasti lehkou práci. Křesťanská víra u nás
teprve zapouštěla kořeny a většina lidu ještě vyznávala pohanství. Světec
byl tehdy jedním z nejvzdělanějších mužů Evropy. Roku 982 byl jednomyslně
zvolen nástupcem zemřelého biskupa Dětmara a byl vysvěcen v italské Veroně
roku 983, kde se právě zdržoval císař Ota II. a mohučský arcibiskup
Willigis. Po vysvěcení se skromně vrátil s českým poselstvem do Prahy. Při
prosazování opravdu křesťanského života narážel brzy na odpor jak části
kléru, tak některých mocných šlechticů. Dvakrát proto musel svatý biskup
opustit Čechy. Poprvé chtěl vykonat pouť do Svaté země, ale ta skončila
ve slavném benediktinském opatství na Monte Cassinu v jižní Itálii. Odtud
se odebral do Říma a tam roku 989 vstoupil s papežovým dovolením do
benediktinského kláštera sv. Bonifáce a Alexia. Po noviciátu složil v
dubnu 990 slavné řeholní sliby. Konečně došel v klášterním tichu uskutečnění
ideálu, který mu byl vůdčí hvězdou od roku 983. Tento skrytý život však
nevedl dlouho. Po dvou letech přišlo pro něho do Říma poselstvo z Čech,
aby se vrátil na svůj biskupský stolec.
Vojtěch, řeholník a misionář, se tedy vrátil v průvodu dvanácti řeholních
bratří a pro ně založil roku 993 v Břevnově první mužský benediktinský
klášter. Prvním opatem se stal mnich Anastáz. Biskup Vojtěch se horlivě
ujal svého úřadu - procházel rozsáhlou diecézí a navštívil i Slovensko
a Uhry. V Ostřihomi pokřtil mnoho Maďarů a syna Gejzova biřmoval na jméno
Štěpán. Pro nové, stále se přiostřující spory se šlechtou, musel Vojtěch
podruhé opustit svoji diecézi a odešel do svého římského kláštera.
Boleslav II. těžce nesl odchod svého biskupa. Přestože se císař Ota II.,
mohučský arcibiskup Willigis a papež Řehoř V. spojenými silami snažili přimět
Vojtěcha k novému návratu do Prahy, nepodařilo se jim to. Biskup váhal. Od
papeže si však vyžádal dovolení, aby mohl jít hlásat evangelium pohanům,
nebudou-li ho Čechové poslouchat.
Když se blížil k hranicím vlasti, zastihla ho strašná zpráva, že jeho
rodná Libice byla zničena a celý rod Slavníkovců, z něhož pocházel, byl
vyvražděn Vršovci. Co mohl po tomto činu ještě očekávat v Čechách?
Odebral se hlásat víru jako misionář do Polska a vypravil se s bratry
Radimem a Benediktem k divokým Prusům. Tam byl však zavražděn a jeho tělo
bylo vhozeno do vody, která je později vyplavila na polském břehu. Bylo to
23. dubna roku 997.
Tělo sv. Vojtěcha vykoupil polský kníže Boleslav Chrabrý a dal ho pohřbít
ve Hnězdně, v chrámu Panny Marie. Arcibiskupem se tam stal sv. Radim, Vojtěchův
bratr a následovník.Také arcibiskupství ostřihomské v Maďarsku vzniklo přispěním
žáků Vojtěchových. Pozdě, ale přece přijali světce Vojtěcha i Češi.
Roku l039 přivezli Čechové z Hnězdna, které dobyli, slavnostně do Prahy ne
zlato, ale právě ostatky svatého Vojtěcha.
Ovoce Vojtěchova utrpení se obrátilo v požehnání: stal se apoštolem nejen
Čech, ale celé střední Evropy. Krátce před totalitním pučem putovala
lebka sv. Vojtěcha v roce l947 za arcibiskupa Berana celou naší zemí. Roku
l965 papež Pavel VI. apoštolským listem Praga urbs prohlásil sv. Vojtěcha
patronem pražské arcidiecéze.
Velké svatovojtěšské oslavy se konaly při příležitosti milénia Břevnovského
kláštera v dubnu roku l993. Slavnostní bohoslužby celebroval papežský
nuncius G. Coppa spolu s břevnovským opatem Anastázem Opaskem (bývalým
dlouholetým vězněm komunistického režimu, který se roku l990 vrátil z
exilu) a s dalšími opaty z evropských klášterů ze zemí s živou svatovojtěšskou
úctou - z Německa, Rakouska a Švýcarska. Papež Jan Pavel II. povýšil
tehdy dekretem Břevnovský klášter na arciopatství. V předvečer svátku
sv. Vojtěcha 22. 4. l993 byla přenesena část ostatků světce ze svatovítské
katedrály do Břevnova.
Roku l997, kdy uplynulo tisíc let od smrti sv. Vojtěcha, se konaly slavnosti
svatovojtěšské také za přítomnosti papeže Jana Pavla II. Chrám sv. Markéty
se dočkal velké pocty a tísnily se tam zástupy! Jan Pavel II. dal najevo,
jak velice si váží vyjímečné úlohy benediktinského kláštera, založeného
sv. Vojtěchem, při evangelizaci našich zemí a budování církve během tisíciletí.
Šedesátý břevnovský opat Anastáz Opasek, OSB by se letos dožil devadesáti
let. Není již mezi námi, ale trvale je do našich srdcí zapsán svojí upřímností,
optimismem i svými krásnými básněmi. Zejména však obětí života Bohu.